Válka v literatuře I.

Válka v literatuře
• 1. a 2. sv. válka ve světové literatuře
Autory, kteří 1. sv. válku nejen zachytili ve svých dílech, ale i sami prožili, řadíme do tzv. ztracené generace. Jejich tvorba vyjadřuje autobiograficky pocity vojáků, kteří byli takřka ze školy odveleni na frontu. Pokud se vrátili, často zmrzačeni, domů, jen těžko hledají uplatnění a nový smysl svého života.

Erich Maria Remarque (1897 – 1971)
K této generaci patří německý protimilitaristický spisovatel Erich Maria Remarque. I on byl jako 19- letý odvelen do války, na západní frontu.
Právě zážitky odtud ho inspirovaly k napsání jeho prvního románu, ironicky nazvaného Na západní frontě klid. Vypráví příběh sedmi studentů, kteří, zfanatizováni svým nacionalistickým učitelem, nastupují po krátkém výcviku do frontových zákopů. Zde ale rychle ztrácejí všechny iluze, hned díky despotickému poddůstojníkovi Himmelstossovi. Nebojují za vlast, jak jim to namlouvala propaganda, ale za záchranu vlastního života. Největším uměním je sehnat trochu jídla navíc a umět se vyhnout největšímu nebezpečí. Jen jeden z nich to všechno přežije, ostatní padnou v poziční válce, ve které se „nic neděje“. Děj je líčen z pohledu hlavní postavy a válečné útrapy popisuje až naturalisticky, jen jako fakta, bez výslovných charakteristik.
Hned po vydání této knihy roku 1928 se Remarque stal světoznámým spisovatelem, a román byl brzy zfilmován. Stal se ale také terčem prudké kritiky, zejména ze strany sílící fašistické pravice.
Později vydává také volné pokračování, Cestu zpět, kde líčí osudy vojáků vracejících se z války. Nakonec je donucen k odchodu z Německa a svá další díla píše už v emigraci ve Švýcarsku a v USA.
Ve Třech kamarádech Remarque vypráví příběh tří přátel, příslušníků ztracené generace, v Německu po 1. sv. válce, v době hospodářské krize a nezaměstnanosti. Poznamenáni válečnými zážitky, nedokáží se přizpůsobit normálnímu životu a svůj výdělek utrácejí v baru.
Vítězný oblouk zpodobňuje život německých emigrantů v Paříži. Do jednoho z nacistických koncentračních táborů umístil Remarque děj dalšího románu, Jiskra života. Osudy německého vojáka ve 2. sv. válce, který se z ruské fronty dostává zpět domů, zemi ale nachází zničenou bombardováním, popisuje v románě Čas žít, čas umírat.
V Černém obelisku se autor inspiroval vlastními zkušenostmi, a popsal život spolumajitele obchodu s náhrobky v době krize po 1. svět. válce. Inflace zde prohlubuje rozdíly mezi lidmi, zatímco úspory prostých lidí mizí, obchodníci a spekulanti bohatnou.