Literatura předhusitská a husitská 3/3

– básnictví doby husitské představují 3 skladby tzv. Budyšínského rukopisu, např. Žaloba koruny české, Prorok koruny české – obě tyto skladby líčí situaci, kdy češi neuznali Zikmunda za českého krále
– Hádání Prahy s Kutnou Horou – tato skladba básnickou formou obhajuje Husův program
– Praha je zde představena jako krásná, mladá žena, jako představitelka husitských ideálů
– Kutná Hora je představena jako stará nevzhledná shrbená stařena, jako představitelka zkostnatělé římskokatolické církve
– spor končí vítězstvím Prahy

Vavřinec z Březovic
– obrací se k německé a mezinárodní veřejnosti ve spisech latinských, tak oslavil vítězství husitů v bitvě u Domažlic – Báseň vznešené koruny české – významné dílo husitského písemnictví
– je autorem Husitské kroniky – líčí události v letech 1414-1422 z hlediska stoupence pražských umírněných kališníků

POLIPANSKÉ OBDOBÍ
– po bitvě u Lipan se postavení literatury změnilo a tím i její ráz
– literatura už nezasahuje do revolučních bojů a tak ustupuje bojová píseň, nahrazuje ji literární polemika
– s ústupem revoluční nálady se vrací zpět literatura zábavná
– náboženství se odděluje od ostatních vědních oborů, což znamená konec středověku
– v literatuře stojí v čele zájmu mluvené slovo a píseň a zároveň roste zájem o knihu
– v souvislosti s tímto zájmem byl Guttenbergem vynalezen první knihtisk a 1. českou tištěnou knihou byla oblíbená Trójanská kronika
– prvotisky jsou knihy, které byly tištěny do r. 1500 a říká se jim inkunábule

Petr Chelčický
– vynikl jako myslitel v 15. st., byl to zeman, ve svých opisech kritizoval církev, kritizoval rozdělení na 3 stavy – kněžský, vojenský a robotný
– toto rozdělení odsoudil ve spisu O trojím lidu – řeč
– odmítal civilizaci a vzdělání, protože kazí člověka a nutí ho k přetvářce
– odmítá jakýkoliv boj, kromě boje duchovního boje (s ďáblem) a boje slovesného
– odmítá jakoukoliv válku, tedy i válku obranou
– opíral se o bibli, tvrdil, že všichni lidé jsou si rovni a křesťan nesmí zabíjet
– všechny tyto myšlenky shrnul ve svých dílech – O boji duchovním, Postila, Sieť viery pravé
– nabádal k pasivitě a k víře v osud
– později z jeho myšlenek vznikla tzv. Jednota bratrská, bylo to společenství lidí, kteří chtěli žít podle zásad Chelčického, říkali si bratři a sestry, byli to sedláci, zemani ale i vzdělanci
– později se ustanovili ve zvláštní sektu a r. 1467 se prohlásili za církev
– provokovali katolíky i nekatolíky, byli pronásledováni
– v 16. st. však jednota bratrská změnila svůj názor na vzdělání
– sama začala zakládat školy a stala se šiřitelkou vzdělanosti a kultury v Čechách
– Jiří z Poděbrad se snažil vybudovat silnou monarchii a navíc rozšířil styky se Západní Evropou
– v této době vznikají cestopisy, z nichž nejznámější je cestopis Václava Šaška z Bířkova, popisuje diplomatickou cestu pana Lva z Rožmitálu
– Alois Jirásek napsal z tohoto cestopisu knížku pro mládež Z Čech až na konec světa