Literatura předhusitská a husitská 1/3

Literatura předhusitská a husitská

– ve 14. st. byla církev v Čechách hospodářsky nejsilnější feudální mocí, vlastnila skoro polovinu půdy
– toto bohatství vyvolávalo závist ze strany vysokých společenských vrstev a nenávist ze strany chudých
– moc církve vrcholí, což je doprovázeno jejím morálním úpadkem
– objevují se zde kazatelé, kteří kárají církev za její neřesti, vycházejí z bible a tvrdí, že církev nemá mít ani majetek ani světskou moc
– ve 2. pol. 14. st. dochází k úplnému překladu bible do češtiny a tak se bible stává zbraní v rukou širších vrstev
– zájem o bibli byl podporován Husovýmí předchůdci, což byli myslitelé, kteří si představovali nápravu společnosti na náboženském základě
– připravovali tak půdu husitskému revolučnímu hnutí
– někteří Husovi předchůdci psali latinsky, takže jejich činnost neměla větší oblast

Matěj z Janova
– neměl příliš velký ohlas, protože psal latinsky
– napsal Pravidla starého a nového zákona

Jan Milíč z Kroměříže
– obracel se k českému publiku
– jako žáci vytvořili centrum kazatelství v Betlémské kapli

Tomáš Štítný ze Štítného
– byl největší Husův předchůdce, snažil se nejprostším lidem vysvětlit a přiblížit bibli
– byl to chudý zeman, vystudoval univerzitu, pak se vrátil do svého rodiště, kde se oženil a hospodařil, opět se vrátil do Prahy za svým velkým vzorem Milíčem a pod vlivem jeho a svých studyjí začal psát
– nejprve psal pro své děti, pak se obracel k širšímu čtenářstvu, hlavně k prostým lidem
– jeho dílo Knížky šestery o obecných věcech křesťanských bylo sborníkem traktátů o zásadách křesťanského života, o ďábelském pokušení, o tom, jak má správný křesťan žít
– kniha neobsahuje abstraktní úvahy, ale je určena k praktickým potřebám
traktát = učené pojednání o nějaké náboženské otázce, později šlo o jakékoliv vědní otázce
– domnívá se, že feudální řád je neměnný a spravedlivý, protože je dílem božím
– jeho učení nebylo přímým východiskem revolučních bojů, dokázal psát naučně a přesto krásně
– nejširším vrstvám zpřístupnil soudobou vzdělanost, je proto považován za klasika české naučné prózy

Konrád Waldhauser – němec žijící v Čechách
John Wycliffe
– Angličan, byl velkým kritikem církve, přesto, že své učení odvolal a po smrti byl pohřben, byly jeho ostatky z rozhodnutí Kostnického koncilu vykopány a spáleny,