IV. Litartura 17. a 18. století (klasicismus a osvícentsví), barokní kulura

IV. Litartura 17. a 18. století (klasicismus a osvícentsví), barokní kulura

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE: JAN ÁMOS KOMENSKÝ

30. letá válka končí porážkou na Bílé hoře. Poprava 27 českých pánů, vyhlášeno obnovené zřízení zemské, povoleno pouze katolické náboženství (odliv nekatolíků), vedení škol a kultury bylo svěřeno do rukou jezuitskému řádu. Doba temna a stagnace čs kulturního i politického života.
Obsah
Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci – Všezvědem Všudybudem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích „brýle mámení“ se „skly domnění“ a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily „křivě jaksi“, může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a „ryňky“, jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také „stav domovní“. Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, „zvláštnější“ lidé dosáhnou hradu Štěstí. Mámil s Všezvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství „sladké s hořkým se mísí“. Jak lidé namáhající se „do přetržení“ mohou „svým pachtěním chleba sotva obhájiti“. Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů… „Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!“ volá Komenský. „Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou býdným!“ A tu slyší hlas: „Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!“ Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti. Českou barokní literaturu dělíme na exulantskou (pouze komenský) a protireformační: Adam michna z otrokovic, Antonín koniáš, bohuslav balbín: výtah z dějin českých, rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště českého.
Autor
Narodil se v Nivnici, velký český myslitel a spisovatel, zakladatel moderní pedagogiky. Po studiích na protestantských univerzitách v Německu se stal českobratrským duchovním. Po porážce na Bílé hoře a pronásledování nekatolíků opustil vlast a usadil se v Polském středisku jednosty bratrské Lešně. Tam zůstal až do pořáru roku 1656, poslední léta života strávil v Amsterodamu. Na pozvání svých přátel mnoho cerstoval po Evropě a uplatňoval své moderní pedagogické názory, proto je dodnes nazýván učitelem národů. Jeho dílo je všestranné.
Komenského tvorbu dělíme na spisy nábožensko filosofické: Labyrint světa a ráj srdce, Hlubina bezpečnosti, Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Další spisy didaktické: Velká didaktika, Škola hrou, Orbis Pictus, Informatorium školy mateřské, Brána jazyků dokořán. Dále spisy vševědné: Poklad jazyka českého, který nebyl dokončen, protože shořel v Lešně.