Český romantismus I.

Český romantismus

Karel Hynek Mácha ( 1870 – 1836 )

Nejvýznamnější a nejdůležitější básník českého romantismu.
Jeho 2. jméno Hynek vzniklo počeštěním jména Ignác.
Narodil se v Praze. Po studiích na gymnáziu studoval práva.
Jeho tvorba byla ovlivněna četbou. Soustředil se na příběhy z historie, kroniky, četl poezii (Byron – měl na Máchu velký vliv).
Sledoval průběh polského povstání. Chtěl pomáhat polským utečencům. Založil Polský kroužek, kde se zpívaly revoluční písně, četly se básně polských romantiků.
Další vliv na něj mělo divadlo. Rád navštěvoval česká představení, stal se ochotníkem v Kajetánském divadle. Zde poznal Eleonoru Šomkovou ( Lori ), do které se zamiloval.
Zklamal se však ve svém ideálu, Lori nechápala Máchovy umělecké plány a jeho neklidného, stále neuspokojeného ducha. Stále mezi nimi docházelo ke sporům, byl neustále zklamáván ale Mácha se k ní vždy vracel, přitahován k Lori osudovým vztahem.
Mácha velmi rád cestoval po Čechách, sám nebo s přáteli.Podnikal výlety na osamělé hrady a zříceniny, do divoké přírody… Také maloval..Cestoval po okolí Prahy, Krkonoších, po východních Čechách, několikrát navštívil Bezděz, Kuks.
Když dostudoval práva, stal se advokátním koncipientem v Litoměřicích, kde žil v podnájmu ve velké bídě, do Prahy za Lori musel chodit pěšky. Těsně před svatbou s Lori, která již porodila jejich syna, zemřel.
Verze Máchovy smrti:
– dostal nakažlivou nemoc
– když pomáhal hasit při požáru v Litoměřicích, onemocněl zápalem plic
Byl pochován v Litoměřicích. Roku 1938 jeho ostatky převezli do Prahy na vyšehradský hřbitov Slavín.

Dílo
Počáteční tvorba byla německy. Potom pod vlivem Jungmanna začíná psát česky.
Ve svých dílech používá 3 symboly, postavy
– poutník – představuje člověka toužícího po volnosti a svobodě pohybu ( stranit se společnosti, jako pravý romantik)
– poustevník – chce se stranit společnosti, která mu ublížila, touží po samotě.
– loupežník – svými násilnými činy protestuje proti řádu a spol., mstí se
Jeho dílo je naplněno protiklady! ( SNY x SKUTEČNOST ).

Máj

Vyšel roku 1836, Mácha se však jeho vydání nedočkal.
Je to lyricko – epická báseň. Má 4 zpěvy a 2 intermezza ( mezihra – má za úkol zpomalovat nebo dokreslovat děj, u Máchy je to zpěv duchů ).
Dílo není rozsáhlé. Jádrem díla není děj, smysl skladby je v tom, jaké úvahy zde Mácha vyslovuje
( filosofické reflexe ).
Dějištěm je krajina, která Máchu očarovala při návštěvě hradu Bezděz, okolí Doks s hladinami rozsáhlých rybníků.
Hl. děj: Na břehu rybníka sedí dívka Jarmila a čeká na svého milého Viléma. Místo něj však připlouvá jen posel, který jí oznámí, že Vilém je odsouzen za vraždu svého soka. Jarmilu totiž svedl Vilémův otec, ještě než ji Vilém poznal.Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil svého otce. Když se Jarmila dozví, že Vilém půjde na popravu, spáchá sebevraždu skokem do vln jezera.

Vilém, vůdce loupežníků, se ve vězení zamýšlí nad svým osudem. Jak byl svým otcem vyhnán z domu a stal se loupežníkem. Ve 2. zpěvu je úvaha o smrti, má strach z nicoty a prázdnoty po smrti.
Ve 3. zpěvu se loučí s rodnou zemí a umírá. Ve 4. zpěvu jde sám básník o několik let později kolem popraviště a vidí Vilémovu kostru na popravišti, ztotožňuje se s Vilémem, měl podobný život.
Smysl Máje:
1) 2. zpěv- zamyšlení nad smrtí. Země – kolébka i hrob– z níž člověk vyšel a do které se vrací – Mácha vyjadřuje ateistický názor ( po smrti nic není ) – byl za to kritizován.
2) Vilém zabil svého otce, ale nevěděl že je to on, kdyby to věděl, neudělal by to.
Z dramatu 3 lidí( Viléma, jeho otce a Jarmily ) se stává drama celé společnosti, jejich tragédie
přerostla v tragédii obecně lidskou. Otázky, které Vilémovými ústy klade Mácha, jsou obžalobou
celé společnosti, která nežije v souladu s řádem přírody.
3) Máchovi hrdinové se neoddávají, jsou aktivní
4) 4. zpěv – básník navštěvuje popraviště, zamýšlí se na osudem, ztotožňuje se s Vilémem.
Proto v závěru skladby polituje vedle Jarmily a Viléma i sebe a v konečném výkřiku spojil jména:
Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!, přičemž své jméno uvedl na 1. místě.