Český romantismus II.

Čím dosahoval mistrovství
– nikdo do té doby tak podmanivě nepopsal krásu přírody ve všech denních a ročních dobách
– neobvyklá barvitost ( hlavně střídání zelené (lesy, volnost) a bílé (svoboda))
– používá protikladů
– používá zkratek ( Sok – otec můj, vrah – jeho syn…)
– používá zvukosledu ( v jednom verši opakuje jednu souhlásku, samohlásku)
– dynamická slovesa ( zdůrazňují pohyb a dramatičnost)- upoutá nás něčím nezvyklým, personifikace
– nezvyklé přívlastky ( růžový den, mladistvý máj…)
– rytmus jambický ( lehká (nepřízvučná), těžká stopa U – ), někdy trochejský (těžká, lehká
– U ) – 2. zpěv (existují ještě stopy daktyl – UU a anapez UU – )

Máj nepochopil Jungmann, Šafařík, Kollár, Čelakovský.Palackému připadal Mácha příliš rozervaný.
Jan Slavomír Toníček Máchu odsoudil nejpříkřeji..
Tyl viděl jen vliv Byrona, nazval ho rozervancem (viděl rozpor snů a skutečnosti)

Mácha patří k největším českým básníkům. Jeho společností nepochopené a dlouho nedoceněné dílo přijala nadšeně mladá básnická generace – Májovci ( Arbes, Neruda, Hálek, Sabina,
K. Světlá…)
Známý kritik F. X. Šalda nazval Máchu duchovním otcem české moderní poezie.

Máchův Máj začíná zvoláním: Dalekať cesta má! Marné volání! ( Je to výkřik touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody ). Potom následuje dedikační báseň, kde chtěl zaslepit oči cenzorovi
( vlastenecká báseň – připomíná Čelakovského ).

I. zpěv
– obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie ( Jarmila )
– hodně přívlastků – popis krásné májové přírody
– hodně sloves, která oživují popis přírody
– personifikace
– některé verše končí jednoslabičným slovem – jambická stopa – verš končí důrazem
– barvitost
– opakování samohlásek – zvukosled
– kontrasty
1. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás barvité líčení májové přírody a na druhé straně zpráva o popravě Viléma.

II. zpěv
– Vilémovi úvahy před popravou ( znázornění času: věčnost přírody x doba do popravy )
– zkratky ( Sok – otec můj, vrah – jeho syn…)
– Vilém si klade otázky, proč on trpí, že byl vyvržen otcem a stal se loupežníkem. Obžaloba otce se
mění v obžalobu společnosti
– zamýšlí se nad smrtí

I. intermezzo
Příroda a sbor duchů čekají na odsouzencův návrat od lůna matky přírody.