Baroko 3/3

Jan Amos Komenský
– narodil se v Nivnici na Moravě, ve 12ti úplně osiřel, ale jako výrazně talentovaný studoval na universitách v Německu a po návratu působil jako učitel a kněz Jednoty Bratrské v Přerově a Fulneku
– události po Bílé hoře tvrdě zasáhly do jeho života, byl nucen se skrývat a nakonec emigrovat (v r. 1622 při morové epidemii přišel o ženu a dvě děti)
– v r. 1628 odešel do Polského Lešna, které bylo v té době útočištěm českých bratří
– v té době už byl známý a uznávaný pro své názory na školství a byl zván do různých zemí aby tam provedl reformu školství
– v r. 1648 mu zemřela druhá manželka a po uzavření Vestfálského míru ztratil veškeré naděje na návrat do Čech
– při velkém požáru Lešna shořel jeho dům i s cennými rukopisy
– posledních 14 let života prožil v Amsterodamu a pohřben je v blízkém Naardenu
– jeho díla můžeme rozdělit:
1. Filosoficko – náboženské spisy
– Listové do nebe – pět fiktivních dopisů mezi lidmi a Kristem
– Labyrint světa a ráj srdce – kritika tehdejší společnosti vyjádřená alegorickou formou
– Stejný názor vyjádřil i v díle Hlubina bezpečnosti
2. Spisy didaktické (výchovné)
– Velká didaktika (didaktika magna) – rozpracoval v ní teorii vyučování a stanovil 4 typy škol po 6ti letech (0-6 let – mateřská škola, 6-12 – škola národní, 12-18 – škola latinská, 18-24 – akademie)
– středem pozornosti má být žák, mají být používány názorné pomůcky, odmítá tělesné tresty, do školy chodí hoši i dívky, bohatí i chudí, výuka probíhá v mateřském jazyce
– má být kladen důraz na citovou stránku žáků
– Moudrost starých Cechů – doplněk k velké didaktice, sbírka českých přísloví
– Svět v obrazech (Orbis sensualius pictus) – pomůcka vyučování cizích jazyků doplněna obrázky
– Škola hrou (Schola ludus)
– Brána jazyků otevřená – učebnice latiny
– Informatium školy mateřské – praktická příručka pro rodiče, jak vychovávat děti v předškolním věku
3. Spisy pans ofické (vědecké)
– domníval se, že spory mezi lidmi lze odstranit poznáním a cestu k míru hledat v šíření vzdělanosti
– už na studiích v Německu si uvědomoval potřebu vševědeckého díla jako pomůcky pro učitele a veškeré tehdejší vědění shrnul do encyklopedického díla Divadlo veškerenstva věcí – toto dílo však shořelo při požáru Lešna, stejně jako slovník Poklad jazyka českého
– Kšaft umírající matky jednoty bratrské – v tomto díle vyjádřil lítost nad osudem českého národa, ale věřil v jeho budoucnost a v to, že se stane šiřitelkou a pokračovatelkou myšlenek jednoty bratrské

– význam J. A. Komenského je světový, je zakladatelem moderního školství, připravil půdu encyklopedické činnosti osvícenců

– z jeho díla je zřejmé jeho silná víra v boha a ve vlastní národ a vysoké vzdělání, pouze ve své vlasti nebyl doceněn

Domácí tvorba (60. l. 17. st. – do počátku NO)
– jezuité se snažili vybudovat novou literaturu v barokním (protireformačním duchu), ale neměli se o koho opřít, vzdělanci byli většinou pryč a pro prosté lidi náročná literatura nebyla vhodná
– oficiální literatura se omezuje na životopisy svatých a na nábožensko-filosofická díla
– filosofickou lyriku napsal Bedřich Briedel – napsal sbírku úvahových básní Co Bůh? Člověk?
– Pro tuto skladbu je typické ponižování člověka a vyvyšování Boha
Adam Michna z Otradovic – jindřichohradecký varhaník, který napsal sbírku Vánoční lyriky Česká mariánská muzika (Chtíc aby spal,…)
Bohuslav Albín ¬– byl jezuita, vzdělaný měšťan, který si s lítostí uvědomoval, že se z české tvorby vytrácí měšťanstvo, byl to velký znalec českého jazyka a české historie, který napsal latinsky několik teoretických spisů, neznámější z nich je: Rozprava na obranu jazyka Slovanského zvláště českého (Albínova obrana = zkrácený název), v tomto spisu obhajuje právo národa na vlastní jazyk

– dochází ke kulturnímu úpadku národa, český jazyk nemá vzory ve velkých spisovatelích, a tak si jej podle libosti snaží vylepšovat různí brusiči (puristé)
– dále sem patří sepisované (písmácké) paměti, písmáci: František Jan Novák

Divadlo
– také se rozvíjelo jako pololidový útvar, v pol. 17. st. vzniká loutkové divadlo
– významným loutkářem byl Matěj Kopecký
– na venkově dál kvete ústní lidová slovesnost, lidé si vypráví pohádky, pověsti, balady a zpívají