Baroko 1/3

BAROKO

– v 16. st. došlo k hnutí, které vedlo ke ztrátě moci katolické církve = reformace, proto církev vyvinula veškeré úsilí, aby ztracené pozice nabyla zpět = protireformace
– úsilí církve bylo úspěšné, protože si vybírala velmi drastické metody (pálení kacířů a nekatolických knih)
– církev se opírala o jezuitský řád založený fanatickým knížetem Ignácem z Loyoly
– všechno pozemské mělo být potlačeno, smyslový život je hřích, jako za středověku
– doba Baroka vznikla také proto, že ideály renesance a humanismu ztroskotali, naděje na lepší uspořádání světa se neuskutečnily
– proto lidé hledají útěchu u Boha, v ráji svého srdce
– v Evropě řádí 30ti letá válka, realita je krutá a tak se lidé soustřeďují na posmrtný život

Architektura
– vyvážený klasický prostor je nahrazen složitým, stěny jsou silně zprohýbány, zbaveny rovných ploch
– je užito více materiálů, vše je bohatě zdobeno, do chrámu proniká více světla, vše se vlní a působí dojmem pohybu
– Kryštov Dienzehofer – byl stavitelem chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně
– Giovanni Santiny – nechal postavit chrám ve Křtinách, ve Zvole, chrám Jana Nepomuckého v Zelené hoře

Sochařství
– libovalo si v rozbujelosti tavrů
– motivy se vyznačovaly pohybem a bujností
– figurální sochařství přineslo dramatické scény, těla jsou zobrazována ve stavu plné bujnosti, zuboženosti a sešlosti, v křečovitých pohybech
– často stavěli morové sloupy
– zámek Kuks, Karlův most
– Jiří a Jan Bendlové, Matyáš Bernard Braun

Malířství
– ústředním motive se stalo lidské tělo v různých polohách, která byla kyprých tvarů
– výrazná byla mimika postav a jejich gesta
– výrazným znakem postav je pohyb, také malovali zátiší a lovecké scény
– Caravaggio (Itálie), vlámský Rubens, Rembrandt (Holandsko)
– čeští malíři: Karel Škréta, Petr Brandl, Jan Kupecký

Literatura
– zpracovávala náboženské i světské náměty
– typické bylo zdůraznění rozdílu mezi pozemským životem a duchovním světem
– častými motivy bylo zobrazeni marnosti života, hrůza ze smrti, z pekla, bloudění, vrcholem bylo splynutí duše s tělem
– autoři používali složitou větnou stavbu, jejich projev byl plný novotvarů, slovních hříček, nadsázek, kontrastů a symbolů
– za kolébku literárního Baroka považujeme