Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
Preromantismus
– umělecký směr v 2. polovině 18. století
– přechod mezi klasicismem a romantismem
– v literatuře se tento směr nazývá sentimentalismus
– důraz na cit odmítnutí konvencí, řádu a příkazů – požadavek tvůrčí svobody
– básník se stylizuje do role barda (mluvčího lidu)
– návrat k lidové slovesnosti
– vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života
– časté postavy – mnich, poutník, poustevník, …
– obdiv k schopnému, podnikavému jedinci, kritika feudalismu
– oblíbená poezie jezerní a hřbitovní (obrazy kobek, hrobek, hřbitovů, …)
FRANCIE
– Jean Jacques ROUSSEAU – spisovatel, filozof, skladatel preferuje vlastní pravdu před logikou, příčinou nerovnosti lidí je majetek, návrat k přírodě
EMIL, ČILI O VÝCHOVĚ – pedagogický román výchova dětí v přírodě názor, že člověk se rodí jako dobrý a špatným se stává až výchovou nebo prostředím veřejně pálená
NOVÁ HELOISA – román lásky v dopisech líčí zde cit a přírodu
– Antoine – François PRÉVOST
MANON LESCAUT – milostná tragédie neurozená Manon a rytíř des Grieux který kvůli ní obětoval rodinu, čest, kariéru cenzurou odsouzena a pálena
