Hlavní útvary – pranostika, přísloví, rčení, pověst, pohádka, vtipy, píseň, balada, pořekadla, rozpočítadla, báje…

Hlavní útvary – pranostika, přísloví, rčení, pověst, pohádka, vtipy, píseň, balada, pořekadla, rozpočítadla, báje…
Pranostika – lidový pokus formulovat přírodní podmínky, v souvislosti se zapisováním
zkušeností s počasím /často se objevují v kalendáři! např.: „únor bílý pole sílí“
Přísloví – je stručně a jasně vyjádřený stav, obsahující lidovou moudrost např.:“komu se nelení, tomu se zelení“
Rčení – obrazné pojmenování něčeho např. :“hodím flintu do žita“
Pověst – je rovněž založena na vyprávění. Obsahuje skutečný historický fakt, který se lidovou fantazií obměňuje. Na rozdíl od pohádek se pověsti připínají k určitému místu, k určité osobě, k určité době.
Pohádka – je většinou prozaický útvar, svět pohádek je smyšlený. Pohádky vyjadřují názor lidu, jeho vztah ke skutečnosti, sny o budoucnosti.Pro pohádku je určitá místní a časová neurčitost /nevíme kde a kdy se odehrává/. V pohádkách jsou nadpřirozené bytosti /kladné ¬víly a záporné-čerti/o Základem je boj dobra se zlem za skutečného vítězství dobra.
Vtipy – ústní lidová slovesnost žije dodnes v anekdotách ( vtipy )
Píseň – zobrazuje prostou a zpěvnou formou city a prožitky lidu. Je spjata s melodií a někdy i s lidovým tancem např.: písně-obřadní, svatební, smuteční, milostné…
Balada – báseň i píseň se smutným dějem a často i tragickým koncem, zápas lidí s nadpřirozenými silami, které si vytvořila lidová obrazovost
Pořekadla – jsou ustálená slovní spojení např.: „chodí s motykou na zajíce“
Rozpočítadla – jsou ustálená slovní spojení, která slouží k výběru z určitého počtu lidí např.: „ententýky dva špalíky“
Báje – epický žánr, vycházejí z řecké mytologie, hlavní náměty jsou vŘecku, hlavně bohové

Ústní lidová slovesnost byla zachycena sběrateli ústní lidové slovesnosti a stává se součástí národního kulturního bohatství.