Světová literatura v 2. pol. 20.století. 1/7
znaky:
* odraz války:
– protest proti její krutosti
– patetická oslava hrdinství, statečnosti, pompézní scény, hromadné vraždění (východní literatura, zvl. ruská)
– nepatetický pohled (zdola), rozbor lidské psychiky, dojemnost i naturalismus (západní literatura)
– satirický nebo humoristický pohled
* angažovaná próza – opak válečné dehumanizace, nespokojenost s nedostatky doby, krize mezilidských vztahů pocity ohrožení, úzkosti, odcizení (existenciální próza, italský neorealismus; v oficiální literatuře východních zemí socialistický realismus – optimistický pohled)
* snaha distancovat se od ideálů konzumní společnosti, kariérismu – americká beatnická generace, angličtí “rozhněvaní mladí muži”
* experimentální próza (zvl. v oblasti formy) – absurdní literatura, drama, francouzský “nový román”
* magický realismus – návrat k starým mýtům, legendám (latinskoamerická a ruská literatura)
* vědeckofantastická literatura (sci-fi, fantasy), katastrofické vize, fikce
* postmodernismus – reakce na modernismus, míšení žánrů, komplikovaná kompozice, prolínání dějových a časových rovin aj.
* rozmach tzv. populární (komerční) literatury – řemeslně zvládnuté, ale myšlenkově nehluboké, esteticky díla hodnotná i bezcenná; snaha přiblížit se k nenáročnému čtenáři
1) Obraz války v literatuře
Ruské
– Jurij Bondarev, Hořící sníh (patetický obraz hrdinství, panoramatická próza),
– Viktor Někrasov, V stalingradských zákopech,
– Michail Šolochov, Osud člověka (nová podoba obrazu války, v popředí morálně společenské problémy)
Německé
– Anna Sehgersová, Sedmý kříž,
– Harry Thürk, Hodina mrtvých očí,
