Světová literatura v 2. pol. 20.století. 2/7

– Karlludvig Opitz, Můj generál (humorná forma)

Americké

– Norman Mailer, Nazí a mrtví,
– William Saroyan, Lidská komedie,
– William Styron, Sophiina volba (psycholog. román),
– Joseph Heller, Hlava XXII ( s humorem a ironií)

Anglické

– Patrick Ryan, Jak jsem vyhrál válku (humorná forma)

Francouzské

– Robert Merle, Smrt je mým řemeslem

2) Existencialismus (existencionalismus)
– návaznost na existenciální literaturu meziválečnou

Jean-Paul Sartre (1905–1980)
francouzský filozof a spisovatel
* povídky Zeď, román Hnus, filosofické úvahy Bytí a nicota;
– o smyslu lidské existence, svobodě člověka; absurdní shody náhod

Albert Camus (1913–1960)
francouzský filosof a prozaik, Nobelova cena;
* rozsáhlejší novela Cizinec
– děj v Alžírsku, vypravěč Mersault bezdůvodně zastřelí Araba, zatčen a popraven; ve vězení úvahy člověka nevěřícího v nic, pocit odcizení, samoty, lhostejnosti k světu a životu; subjektivně chápaná svoboda (rozhodnutí k čemukoli)

3) Neorealismus – v italské próze 40.–50. let;
návrat k realismu (dokumentárnost, hodnověrnost), v popředí zájem o běžný život obyčejných lidí

Alberto Moravia (1907–1990)
obraz poválečné Itálie i války, analýza skutečnosti, sociální a milostná tematika, drsnost charakterů, vyjádření smyslových pocitů; využití prvků filmové řeči (panoramatické pohledy, detail, polodetail), lidový jazyk, * např. romány Římanka, Pohrdání, Nuda, Horalka aj.