Francouzská renesance

FRANCOUZSKÁ RENESANCE

Jedním z nejvýznamějších básníků je:
Franςois Villon (Francoá Vijón)
Jeho poezie svým způsobem předběhla doby, můžeme o něm říct, že je předchůdcem tzv. Prokletých básníků. Vystudoval Pařížskou Univerzitu, ale celý život se pohyboval ve společnosti pařížské spodiny. (žebráci, zloději, lehké ženy atd.)
Byl odsouzen za účast na loupeži, měl být popraven, ale na přímluvu svého ochránce byl propuštěn.
Můžeme ho považovat za 1 moderního básníka. Jednak proto, že důsledně používá lidového jazyka také proto, že své náměty hledá v okruhu horších stránek lidského života a v přístupu k životu i k sobě samému, kdy nic nebere vážně a ze všeho si dělá legraci.
Jeho díla jsou shrnuty do 2 knížek:
Velký testament (závěť)
Malý testament (závěť)
-Je to soubor básní nejčastěji balad, které posměšně parafrázují (napodobují) písně trubadurů, ale tam kde tyto písně jsou vznešené a oslavné Vioncká balada oslavuje ošklivost, hnus, bídu apod.
Např. Balada o tlusté Margot
Byl výrazný kritik církevního pokrytectví a stavěl se někdy až jako nevěrec.

Franςois Rabelais
Syn bohatého advokáta, vstoupil do kláštera. V dospělosti vystudoval medicínu a působil jako lékař. Ve svém díle se vysmívá všemu co bylo na tehdejší společnosti špatného. Je velice ostrý, kde si všímá hlouposti, která se tváří jako moudrost
Dílo:
Gargantua a Pantargel (Gargantyna a Partangyel)
– středověký román ve kterém není souvislá dějová linie, ale je to rozsáhlý soubor příběhů, úvah, dialogů zamyšlení i anekdot. Často se vysmívá planému rádoby vědeckému diskutování o ničem tak že tuto diskusí paraduje např. ve vulgární podobě. Hlavními postavami jsou 2 obři, kteří propagují přirozené chování, které by nemělo být omezeno žádnými předsudky. Např. Klášterem