Proměny moderní světové prózy V.
1. Světová válka v literatuře
ERICH MARIA REMARQUE  (Německo)
–    studoval na učitele, ale v 18 letech (1916) odešel se svými kamarády dobrovolně na  frontu 
     k německé armádě → poznamenalo celý jeho život
–    po návratu dostudoval 
–    pracoval jako redaktor, novinář
–    roku 1931 musel odejít, nacisté mu spálili knihy, zbavili ho německého občanství. Odchází   
     do exilu – 
     chvíli pobyl ve Švýcarsku a potom odjel do USA, kde získal občanství a v New Yourku našel  
      2. domov, 
      nacisté ho potom vyzývali k návratu domů, ale on zůstal, už neměl důvěru
Na západní frontě klid
– odehrává se v posledních dnech války – Remarque chtěl ukázat, že ještě v posledních dnech a  hodinách války umírají lidé (hl. hrdina) – absurdní závěr – oficiální zprávy z fronty oznamují, že na západní frontě je klid, neděje se nic nového
Jedná se o válečný román, který sugestivně líčí zážitky skupiny vojáků na francouzské frontě.Hlavní hrdina, středoškolský student Pavel Bäumer, vypráví, jak se pod vlivem nacionalistické propagandy a fanatismu svého profesora přihlásil se spolužáky z gymnázia dobrovolně po vypuknutí první světové války do armády. Vzpomíná na desetidenní výcvik, jeho šikanování, budování zákopů, špínu vojenského frontového života, první boje, plynové útoky, bombardování a smrt nejbližších přátel. Jsou zde vystiženy všechny pocity vojáků, jejich strach, vztek a lítost, když museli bezmocně sedět za bubnové palby v ostřelovaných zákopech.
Líčí se zde i krutost a nelidskost, když je po útoku hnali s granáty v ruce za Francouzi, i chvíle, kdy si uvědomovali, že ten, koho právě zabili, jim nikdy nic neudělal. Popisuje zde i smrt několika lidí.
Líčí zde však i volnější okamžiky, která skupinka přátel prožívala po návratu z fronty. Kromě pocitů vojáků, kteří si válku uvědomují jako zbytečné vraždění lidí, kteří neudělali nic než to, že nejsou Němci, sleduje vypravování i hlavní děj. V roce 1918 popisuje vojáky už jen jako utrápené, zmučené, hladové trosky, které sní o návratu domů.
Na konci knihy nachází ukrutnou smrt i vypravěč knihy, když píše dopis domů. Zrovna píše větu: …na západní frontě není nic nového.





