Česká literatura 30 – 50 let 19. století 8/8

Na pomezí realismu a romantismu

Božena Němcová
narodila se ve Vídni. Dětství prožila v rodině Panklových v Ratibořicích. Nejvíce ji ovlivnila babička Magdalena Novotná. Ve svých 10-ti letech byla dána na vychování do zámečku v Chvalkovicích, kde se seznámila s literaturou a uměním. V 17-ti letech byla provdána za úředníka Josefa Němce, s nímž se kvůli jeho zaměstnání mnohokrát stěhovala (Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko). Měla 4 děti (Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava). Za svých pobytů v Praze se stýkala s vlastenecky smýšlejícími vzdělanci a literáty. Existenční situace rodiny nebyla dobrá, častá byla období, kdy trpěli bídou. V manželství nebyla nikdy šťastná, obrovskou bolest prožívala při ztrátě svého nadaného syna Hynka.
Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti – sběratelské soubory pohádek, které autorka proměnila dle vlastních představ.
Pohorská vesnice – sociálně-utopické dílo o lidumilné šlechtě, tezový román, idealizovaná vesnice, má didaktický charakter.
V zámku a podzámčí – konfrontace života pánů a lidí v podzámčí.
Divá Bára – venkovská povídka o dívce, jež překoná strach a pověry, aby pomohla své přítelkyni od nemilého nápadníka.
Dobrý člověk – povídka o ideální lidskosti a dobrotě
Babička Babička bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích, žila spokojeně v malé chaloupce. Tu najednou přišel list od nejstarší dcery s prosbou, aby doma všeho zanechala a odstěhovala se k ní. Babička se dlouho rozmýšlela, ale touha po dceři a vnoučátkách, která ještě neviděla, zvítězila. Když jednoho dne přivezl kočí Václav babičku na Staré bělidlo, všichni měli velkou radost. Děti Vilém, Jan, Adélka a Barunka byly s babičkou hned nejlepšími přáteli. Babička zvyklá pracovat, převzala vedení nad celým domem. Dohlížela na hospodářství, pekla chléb a vše muselo být jak ona chtěla. Byla pracovitá, pravdomluvná a pobožná. Chodila s dětmi na procházky a cestou sbírala léčivé bylinky. Často zašla také do mlýna a do myslivny. Babička si získala srdce u každého pro svoji upřímnou povahu. Každému ráda pomohla, měl-li nějakou starost či trápení nebo byl-li nemocen, každému poradila a pomohla. Paní kněžna, u níž byl pan Prošek – babiččin zeť – ve službě, si babičku velmi oblíbila. Sešla se s ní náhodou, když byla s dětmi na procházce. Děti kněžně věnovaly košík jahod a kněžna je pozvala i s babičkou do zámku. Tam se děti seznámily s komtesou Hortensií, kněžninou schovankou, která byla babičce vděčná za svoje štěstí. A také jen babiččinou zásluhou si mohla vzít Kristla, děvče z hospody, selského synka Jakuba, který byl na babiččinu přímluvu u kněžny zproštěn čtrnáctileté vojenské služby. Babička učila děti milovat svou vlast, svého bližního, ba dokonce i bláznivou Viktorku. Děti rády babičku poslouchaly, zvláště Barunka. Babička si uvědomovala, že stárne a že se její život blíží ke konci. Proto uvedla vše do pořádku a rozloučila se svými nejmilejšími. Když jednoho dne zazněl umíráček hlásající, že babička zemřela, plakalo celé údolí. Babička se zaznamenala do srdcí všech mnohými dobrými skutky