NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY PŘELOMU 19. A 20. ST.
NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY PŘELOMU 19. A 20. ST.
období průmyslové revoluce, vzniká Trojspolek a Trojdohoda a soupeření mezi nimi vede až k 1. sv. válce, nejvyspělejším státem v Evropě byla Anglie, konec 19. st. přinášel nové pohledy: iracionalismus, začínají se prosazovat nové myšlenkové proudy založené na mimorozumovém vnímání světa
symbolismus
umělecký směr, který využívá k označení skutečností symbolů, která vznikají na základě určité podobnosti (vnější nebo vnitřní), autor se snaží zachytit určitou skrytou představu, nálady, city, zachycení skutečnosti tedy probíhá smyslovým vnímáním autora, nejvýrazněji se projevil u francouzských „prokletých básníků“
impresionismus
umělecký směr, který vznikl na základě Monetova obrazu „Imprese“ (dojem), který zachycoval východ slunce nad mořskou hladinou, základním znakem v literatuře je zachycení individuálního prožitku neopakovatelného okamžiku
dekadence
umělecký směr, jehož základním znakem je kritika měšťanské společnosti, její úpadek, často se objevují tabuizovaná témata (erotika, morbidní témata, kritický postoj k bohu, mystika…)
naturalismus
je to krajní směr realismu vzniklý ve Francii, hlavním hrdinou je člověk, jehož chování je ovlivňováno sociálním prostředím a dědičností, někdy se snaží člověka zobrazit v různých situacích přehnaně realisticky (drastické scény, krev, špína…)
V kontextu ev. umění: z francouzského décadence = úpadek. Myšlenkový a umělecký proud z konce 19. a počátku 20. století vycházející z neutěšeného společenského stavu. V umění se projevoval motivy negativních jevů společenského života, únavou ze života, útěkem od přítomnosti do minulosti, a např zdůrazňováním individualismu nebo sexuality.