Josef Jungman

Josef Jungman ( 1773 – 1847 )
Vystudoval filozofii a práva v Praze a pak působil v Litoměřicích a v Praze jako rektor. Byl jazykovědcem, literárním historikem, překladatelem, básníkem, organizátorem kulturního života. Jeho jednání bylo optimistické.
Dílo: Básně – Překládal náročným způsobem, chtěl dokázat, že čeština je na vysoké úrovni. Goetha, Chatteanbria.
Slovesnost – Jazykovědná činnost, učebnice českého jazyka. Vytvořil rozsáhlý pětidílný česko německý slovník. Nevytvářel jej sám, ale pomáhali mu lidé i z jiných vědních oborů. Hlava podnikání – vytvořil nová slova. Přejímal i z jiných slovanských jazyků – Polštiny, ale i slova ze 16. století, vytvářel novotvary na vědeckých základech.
Historie literatury české – Zabývá se zde literaturou
Rozmlouvání o jazyce českém – Mluví mezi Daniel Adam z Veleslavínova, Čech a němec který říká, že je naděje, že se čeština obnoví, což je i Jungmanův názor.

František Palacký ( 1798 – 1876 )
Narodil se v Hodoslavicích na Moravě v rodině evangelického učitele. Studoval v Trenčíně a Bratislavě. Oženil se s dcerou bohatého měšťana z Prahy. Byl politikem = 1848. organizátor Slovanského sjezdu. Zastával myšlenku Austroslavismu.
Austroslavisté – chtěli zachování Rakouska-Uherska, ale aby každý stát měl svou samosprávu a aby vztahy mezi národy byli spravedlivé.
Dílo: Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě – Psal německy, ale od r. 1848 psal česky od nejstarších dějin až do r. 1526 a dál nepokračoval, jelikož pravdu psát nemohl a lhát nechtěl. Vysoko hodnotil husitskou dobu pro demokratičnost. Myslí si, že české dějiny ovlivňuje vliv Německa.

Pavel Josef Šafařík ( 1795 – 1861 )
Dílo: Slovanské starožitnosti – Dokazuje prastaré osídlení Slovanů. Pokládáme ho za zakladatele české archeologie.

Jan Kolár ( 1793 – 1852 ) – Pocházel ze středního Slovenska, studoval na Slovensku.
Dílo: Slávy dcera – Básnické dílo 150 sonetů, ale on přidává další a další a na konec jich je asi přes 600. Je rozdělena na tři oddíly: Sála, Labe a Dunaj. Později přidává další oddíly: Vltava, Rýn, Létké, Acheron. Poutník prochází zeměmi, které připomínají zašlou slávu Slovanů a má s sebou průvodce. Mílek ( slovanský bůh lásky ) a Mína (symbol slovanství)
Intimní láska se prolíná s láskou k národu, k zemi. Inspiroval se Božskou komedií od Danteho a Byrona Child-Haroldovou poutí Předzpěv na zašlou slávu Slovanů. Je psána časomírou.
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny s nářečími slovanskými – Uznává pouze čtyři jazyky
českoslovenštinu, polštinu ruštinu a srbochorvatštinu.
Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky – Odmítá spisovnou slovanštinu L. Štůra.