Jaroslav Seifert
Jaroslav Seifert ( 1901 – 1986 )
Pocházel z dělnické rodiny ze Žižkova. Nedokončil reálku a stal se redaktorem levicových avandgardních časopisů. 1920. spoluzakladatel spolku Devětsil. 1921 vstoupil do KSČ. 1929. vystupuje z KSČ. 1956.-1965. se literárně odmlčen, protože byl nemocen a také byl tvrdě zkritizován. 1965. se stal národním umělcem a 1969.-1970. předsedou svazu českých spisovatelů. V 70. letech nesměl publikovat. 1977. signatářem charty 77. Počátkem 80. let vyl velice málo vydáván a 1984. mu byla udělena Nobelova cena.
Dílo: Přílba hlíny – Reaguje na osvobození.
50. léta – Píseň o Viktorce – Zabývá se dílem Babička. Srovnává Viktorku a Boženu Němcovou.
Maminka – Vzpomíná na své dětství.
Šel malíř chudě do světa
Polovina 60. let:
Koncert na ostrově
Odlévání zvonů
Halleyova kometa – Vzpomínky na 2. sv. válku, objevují se moudrosti, vztah k ženám.
Morový sloup – Vrcholná sbírka jeho tvorby. Z jeho díla vyplívá tragično, hořkost – to zapřičil zákaz vydávání, ale i situace v zemi. Autor tímto bojuje proti hodnotám a principům. ,, Věřím, že hledat krásná slova
je lepší
než zabíjet a vraždit.“
80. léta – závěr tvorby
Deštník z Piccadilly
Býti básníkem – Neustálé sílí vzpomínky na minulost, ale on chápe vzpomínky jako to, že člověka obohacují, je rád, že to prožil.
Próza: Všechny krásy světa – Vzpomínková prozaická kniha.
