Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu

MÁJ ( 1836 )- lyrickoepická (ep. rámec, převažují však lyrické prvky, tzn. jak děj tak pocity), napsáno v posledním roce studií, inspirace skutečnou otcovraždou, báseň z okolí Doks, Milenci Vilém a Jarmila, Vilém zabije svého otce (neví že je jeho otec) protože v minulosti Jarmilu svedl, je za to uvržen do vězení, Jarmila nevydrží duševní muka a utopí se,
Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza (mezihra, děj zpomaluje a vysvětluje ); báseň se rozpadá na dvě části: 1. část – Prolog + 1. Zpěv; 2. část – zbytek, patrná zvukomalba ( verše zvukově propracovány )
1. zpěv: oslava májové přírody, Jarmila čeká na svého milého, ten však, jak se Jarmila dozví, bude následující den popraven za vraždu svého otce, Jarmila ze žalu skočí do jezera
2. zpěv: nejfilozofičtější část,ve vězení Vilém vzpomíná na svůj život a o smrti ( co je smrt? )
I. intermezzo: přerušení stylistické čistoty básně, scéna na popravišti, sbor duchů, příroda se připravuje na přivítání nového člen.
3. zpěv: Vilém odchází na popraviště, loučí se s přírodou,
II. intermezzo: Viléma oplakávají loupežníci, příroda naříká nad svým lesů pánem
4. zpěv: básník se vrací na místo, ztotožňuje se s Vilémem, nevidí přetvářku přírody, vidí ji v její nahotě
Je pozdní večer – první máj – / večerní máj – je lásky čas;/ hrdliččin zve ku lásce hlas; / „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“

rozbor Máje: psán v jambech, zvukomalba ( řinčení řetězů ), oxymorón ( zborcené harfy tón ), pleonasmus ( modrý blankyt – totéž 2x ), personifikace, epiteta

kritika Máje: ostrá kritika tehdejší společnosti (Vilém je souzen za to, že potrestal viníka, který nebyl potrestán společností), odmítli ho Tyl ( odvádí od vlasteneckých-osvobozených myšlenek, první intimní osobní a subjektivní poezie = nebezpečná, poezie měla vychovávat a poučovat ), Jungmann, Čelakovský
hrdinové nevyhovují, Vilém vrah ( pocity nicoty, cílem básně nebyly buditelské snahy )
první kladné ohlasy až od májovců