Česká poezie 1. poloviny 20. století
2. období:
30. – 60. léta:
je ve znamení čisté lyriky psané v tradičním rýmovaném stylu, témata: milostná poezie, láska k domovu, stesk po dětství, vztah k rodnému městu – Praze
30. léta:
JABLO Z KLÍNA, RUCE VENUŠINY, JARO SBOHEM, melancholie a občasná rezignace vzpomínky na
dětství, milostná okouzlení a opěvování české přírody
okupace:
ZHASNĚTE SVĚTLA, VĚJÍŘ B. NĚMCOVÉ, SVĚTLEM ODĚNÁ, KAMENNÝ MOST
Praha – symbol existence národa, vrací se k trvalým hodnotám ( vlast, matka, B. Němcová )
po válce:
PŘILBA HLÍNY – reakce na osvobození, 3 cykly ( 8 dní – úmrtí Masaryka, Říp v okně – básně z válečných let, S otevřenou náruč – z let 45 ) ŠEL MALÍŘ CHUDĚ DO SVĚTA – inspirace kresbami M. Alše
PÍSNĚ O VIKTORCE – tragický podtext života B. Němcové srovnaný s Viktorkou, oslava lásky MAMINKA – vzpomínka z dětství, láska, cit
60. léta:
období reflexní poezie ( reakce na události ), po 9-letém odmlčení, místo pravidelného verše se objevuje uvolněný a nerýmovaný verš = rytmizovaná próza, bilancování, úvahy, pocity úzkosti
KONCERT NA OSTROVĚ, HALLEYOVA KOMETA, ODLÉVÁNÍ ZVONŮ
3. období:
70. – 80. léta:
díla nesměla vycházet, jen v samisdatech ( neleg. vydavatelství ) a exilu
BÝTI BÁSNÍKEM, DEŠTNÍK Z PICADELLY, MOROVÝ SLOUP – zakázáno, verše z 68 a 70, reakce na sovětskou okupaci, básník cítí konec života, nic ho nečeká
próza:
VŠECHNY KRÁSY SVĚTA
