Česká poválečná poezie do roku 1968
Česká poválečná poezie do roku 1968
– doba těsně po válce – nejednotnost a názorová diferencovanost; jsou vydávány sbírky, které nemohly vyjít za války + díla vyjadřující radost ze svobody:
Vl. Holan – Dík Sovětskému svazu; Rudoarmějci
J. Seifert – Přilba hlíny
F. Halas – Barikáda
Fr. Hrubín – Chléb s ocelí, Jobova noc
J. Zahradníček – Stará země
– verše se vyznačují velikým patosem, vzdávají hold osvoboditelům; vypjatá expresivita výrazu; estetická rovina díla je mnohdy nahrazována politickou aktuálností a snahou oslovit ohromujícími dojmy co nejširší spektrum čtenářů
– zároveň znepokojení a obavy z budoucnosti – hl. katoličtí básníci spojovali nástup levice s duchovní záhubou národa (hl. J. Zahradníček – Znamení moci) a také Fr. Hrubín v díle Hirošima
Literární skupiny:
1. Skupina 42 – vznikla již za okupace, existovala do roku 1948 (emigrace I. Blatného; J. Kainar se orientuje jinam); inspirace městskou civilizací, zejména velkoměstskou periférií; část skupiny pod vlivem existencialismu; je volena mluva prozaická, hovorová, se slangovými výrazy; převažují pocity deziluze, marnosti, hnusu a nicoty; Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiřina Hauková; teoretik Jindřich Chalupecký
2. Skupina Ohnice – navazovala na J. Ortena; hl. představitel Kamil Bednář – stať Slovo k mladým (1940), kde hovoří o tzv. nahém člověku – hledajícím své lidské nitro, jedinečnost své osobnosti, snaží se najít podstatu lidské existence; pocity úzkosti, obav, smutku i zmaru; Josef Hiršal, Bohumila Grögerová, později Ivan Diviš
