Česká poválečná poezie do roku 1968
Vladimír HOLAN (1905-1980)
– po válce vycházejí sbírky DÍK SOVĚTSKÉMU SVAZU (1945) – střet zla a krutosti války, PANYCHIDA (1945) – polemika s Bohem, kdy Bůh je nečinný vůči válce, RUDOARMĚJCI – portréty ruských vojáků; TOBĚ (1947) – útočné glosy dobových událostí
– z hlediska uměleckého nadprůměrnými počiny té doby, dokázaly se oprostit od dobových schémat
– až do r. 1962 se musel odmlčet
– v roce 1963 vychází výbor z dosavadního díla Noční hlídka srdce
– další tvorba je rozdělena do dvou linií:
a) expresivní lyrika – sb. BEZ NÁZVU; BOLEST; NA SOTNÁCH; ASKLÉPIOVI KOHOUTA
b) lyrickoepické příběhy – sb. PŘÍBĚHY (1963); NOC S HAMLETEM (1964); NOC S OFÉLIÍ (1973); střet mezi převažujícími silami zla s touhou po harmonii a kráse; Noc s Hamletem – meditativní skladba vznikající v letech 1949-1956; je to noční dialog básníka s Hamletem a pozornost je koncentrována na odhalování tajemství lidského bytí
Vilém ZÁVADA (1905-1982)
– sb. POVSTÁNÍ Z MRTVÝCH (1946) – poezie z období protektorátu, postihuje katastrofální odraz válečných útrap v psychice člověka
– sb. POLNÍ KVÍTÍ
– sb. JEDEN ŽIVOT; NA PRAHU; ŽIVOTE DÍKY – zdůrazňovaný vztah k rodnému Ostravsku, jemně vyjádřená láska k životu
