Česká poválečná poezie do roku 1968
Karel ŠIKTANC (1928)
– na počátku své básnické dráhy byl ovlivněn komunistickou ideologií; po r. 1960 pracoval v Československém rozhlase, pak byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta
– po r. 1968 upadl v nemilost, publikoval jen v zahraničí a samizdatu
– došel až ke sbírkám s rostoucími pocity existenciální úzkosti
– lyrickoepická skladba HEINOVSKÉ NOCI (1960) – o vypálení Lidic v červnu 1942; forma pásma, eufonie, rytmus i baladičnost; motivy bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí, důraz na detail zároveň s propracovanou euforií a zvýrazněným rytmem motto z Heinricha Heina – motiv se 7x vrací v obměňovaném refrénu
– sb. ZAŘÍKÁVÁNÍ ŽIVÝCH (1966) – lyrický cyklus 13 básní s jednotnou stylizací a řečovým gestem; téma lidského osudu; existenciální úzkost; nenaplněné naděje, ztráta víry
– skladba ADAM A EVA (1968) – motivováno biblickým vypravováním o stvoření světa; prolínání minulosti s přítomností; melodické verše; zvukomalba
– sb. ČESKÝ ORLOJ (samizdat 1970, Mnichov 1980) – 12 básní pojmenovaných podle kalendářních měsíců; koncipováno jako fiktivní dialog otce se synem o příslušnosti k tradici, národu, české zemi; slovo orloj zde znamená cyklický běh života, symbol kruhu jako věčnosti; užití historismů, archaismů, dialektismů v kontrastu s novotvary
Miroslav FLORIAN (1931 – 1996)
– básník skupiny Květen
– vystudoval na filozofické fakultě knihovnictví, potom pracoval jako redaktor v rozhlase a nakladatelství Československý spisovatel
– dobová optimistická poezie – sb. CESTOU K SLUNCI
– k „poezii všedního dne“ patří sb. BLÍZKÝ HLAS (1955) – sbírka milostné a přírodní lyriky
– sb. STOPY (1960) – poetizace jevů všedního života, prolínání intimních a společenských motivů
– sb. TICHÁ POŠTA (1965) – úsilí o lidskou kontinuitu, přátelství, o dorozumění mezi lidmi, přirozené sepětí člověka a přírody, naléhavé otázky po smyslu básnické tvorby, mistrovství zkratky a lyrické miniatury