Humor a satira v české literatuře
Karel Havlíček – pokr.
Tyrolské elegie
– Autor zde líčí zvůli rakouských policejních orgánů, které ho protizákonně zatkly a po léta internovaly v rakouském Brixenu.
– V úvodu básně si autor povídá s měsíčkem v Brixenu. Žádá ho, aby nechodil ještě spát, protože mu chce vylíčit svůj příběh.
Havlíček svým neustálým rebelantstvím znervózňoval vídeňské pány, ti se tedy rozhodli, že se ho zbaví.
Jednou v noci pro něj poslali kočár policajtů. Přijeli pro něj dvě hodiny po půlnoci. Vyřídili mu pěkné pozdravení z Vídně, že ho pan Bach ( = jeden z nejreakčnějších rakousko-uherských ministrů ) líbá, dělá si starosti o jeho zdraví a posílá mu dopis.
V dopise bylo psáno, že si pan Bach dělá opravdu velké starosti o Havlíčkovo zdraví, navrhuje změnu prostředí, jelikož v Čechách je příliš dušno a spousta horkých výparů po té oktrojírce (= oktrojovaná ústava, vydaná bez souhlasu lidu, tzn. zastupitelského orgánu, oktrojování = vnucování ). Že on proto schválně posílá pro Havlíčka kočár, aby se ihned na státní útraty vydal na cestu za lepším vzduchem, a že kdyby náhodou ze skromnosti nechtěl tuto lákavou nabídku přijmout, mají ho vojáci přinutit.
Pak se Havlíček oblékl, rozloučil se s rodinou a vyjeli.
Cestou spadl z kozlíku kočí. Havlíček vykřikl, že mezi nimi musí jistě být nějaký hříšník, a proto je Bůh trestá. Když to policisté slyšeli, jeden za druhým vyskákali z vozu ven. Havlíček zůstal sám.
Dojel sám až k poště, v klidu a bez dozoru se navečeřel a počkal, až policisté pěšky dojdou.
