Vývoj české literatury v letech 1945 – 1956

Vývoj poezie

Oficiální tvorba

Někteří básníci se ztotožnili s vítěznou politickou mocí KSČ a podle toho i tvořili. Patřil sem např. Vítězslav Nezval, který napsal poému Stalin.
Ostatně napsat oslavnou báseň na Stalina bylo zcela běžné, ba dokonce samozřejmé i pro desítky dalších autorů.

Ale někteří z dřívějších obdivovatelů komunismu byli touto dobou velmi brzy rozčarováni, např. František Halas píše sbírku A co?, ve které vyjadřuje obavu z totality, ta je navíc umocněna jednak jeho návštěvou SSSR, jednak srdeční chorobou, které roku 1949 podléhá.
Taktéž Konstantin Biebl je zklamán děním kolem sebe a roku 1951 končí svůj život sebevraždou.

Samozřejmě v opozici stáli i katoličtí básníci, kteří rozhodně nesdíleli optimismus svých vrstevníků, kteří zcela nekriticky přijali vládu komunistů.
Jan Zahradníček tvrdil, že válka byla boží zkouškou, aby se lidé naučili obětem. A svět se podle něj s nástupem socialismu řítí k duchovní záhubě.

I Jaroslav Seifert, který na počátku své tvorby tíhnul k proletářskému umění, po 2. světové válce si uchovával zřetelný odstup od komunistického hnutí. Spolu s dalšími autory byl představitelem tzv. únikových témat, což byla témata nezávadná, nevadící cenzuře, a proto oficiálně vydávaná. Patřila sem např. milostná lyrika, přírodní lyrika, vzpomínky na rodiče, rodný kraj apod.

Jaroslav Seifert – sb. Maminka ( získal za ni Státní cenu )
Vilém Závada – sb. Polní kvítí

Ukázka ze sbírky Maminka ( Večerní píseň )

Když bylo dobře mamince,
bylo i pěkně v našem bytě.
Hmoždíř, který stál na skříňce,
zatřpytil se a okamžitě
skla oken, po nichž před chvilkou
plakalo ještě bílé jíní,
svítila opět po kuchyni,
kde vonělo to vanilkou.

Když zpívala, hned vesele
spustili ptáci před okny nám.
měla-li mráček na čele,
odletěli hned ptáci jinam.
Zmlkli jsme rázem, ztichl smích.
I černé kotě, které tlapkou
pohrávalo si se skořápkou,
dívalo se jí po očích.
…