Významné osobnosti světové literatury po roce 1945

Alain Robbe – Grillet – pokr.
– Žárlivost
o Autor nám v podstatě předkládá manželský trojúhelník. Celé dílo je složeno z detailního popisu okolností řady setkání A…, ženy majitele banánových plantáží, a jejího milence Francka. Třetí postavou, která nikdy přímo nevystoupí, je manžel, jehož očima celý „příběh“ sledujeme.
o Ukázka:

Na terase klesne Franck do jednoho z nízkých křesel a obligátním zvoláním konstatuje jejich pohodlnost. Jsou to velmi prostá křesla ze dřeva a kožených popruhů, zhotovená podle návrhu A … domorodým řemeslníkem. A … se nakloní k Franckovi, aby mu podala sklenku.
Ačkoliv se už docela setmělo, nepřála si A …, aby přinesli lampy, protože, jak řekla, přitahují komáry. Sklenky jsou skoro až po okraj plné směsi koňaku a sodovky, ve které plave kostička ledu. Aby snad v úplné tmě obsah neobratným pohybem nepřevrhla, přistoupí A … až těsně ke křeslu, kde sedí Franck. V pravé ruce drží opatrně sklenku, kterou mu určila. Druhou rukou se opře o opěradlo křesla a skloní se k němu tak blízko, že se jejich hlavy octnou u sebe. Franck zamumlá několik slov: patrně poděkování.
A … se hbitě vztyčí, uchopí třetí sklenku – nebojí se, že ji rozlije, poněvadž není tak plná – a jde si sednout vedle Francka; ten dál líčí poruchu nákladního auta, o které začal vykládat, sotva přišel.

***
Celý dům je prázdný. Je prázdný od rána.
Teď je půl sedmé. Slunce zmizelo za skalnatou ostruhu, kterou končí nejvýznamnější výběžek vysočiny.
Je noc, černá, strnulá noc, která nepřináší osvěžení, plná ohlušující vřavy cvrčků, bez konce, bez začátku.
A … se do večeře nevrátí. Než se vydá na zpáteční cestu, navečeří se s Franckem ve městě. Neřekla, že se má pro ni něco chystat. To znamená, že nebude nic potřebovat, až se vrátí. Je zbytečné na ni čekat. Rozhodně je zbytečné čekat na ni s večeří.
Na stůl v jídelně položil sluha jediný příbor proti dlouhému a nízkému příborníku, který zabírá skoro celou stěnu mezi otevřenými dveřmi do přípravny a zavřeným oknem do dvora. Záclony nezakrývají šest černých tabulek okna, poněvadž je nikdo nestáhl.
Velkou místnost osvětluje jediná lampa. Stojí na jihozápadním rohu stolu (to jest na straně u přípravny) a svítí na bílý ubrus. Napravo od lampy označuje Franckovo místo skvrnka od omáčky, podlouhlá křivolaká kaňka, s drobnějšími tečkami kolem. Na opačné straně padají paprsky lampy kolmo na holou stěnu dva kroky od stolu; v ostrém světle vystupuje obraz stonožky, kterou Franck zamáčkl.

***
Cvrčkové už dávno umlkli. Noc už značně pokročila. Nesvítí ani hvězdy, ani měsíc. Vítr nezavane. Je noc jako všechny jiné noci, černá, klidná a horká, jen tu a tam přervaná ostrým a krátkým voláním dravců, náhlým zabzučením brouka, zašustěním netopýřích křídel.
Potom se rozhostí ticho. Ale náhle slabý zvuk podobný vrčení napne sluch … Okamžitě ustal. A znovu se vtírá sykot lampy.
Ostatně se to podobalo spíš chrochtání než zvuku automobilového motoru. A … se dosud nevrátila. Trochu se zdrželi, ale to je při těchhle špatných silnicích úplně přirozené.