Společenská linie literatury

Společenská linie literatury

– Kriticko realistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce; často socialisticko realistická orientace autorů
– socialistický realismus měl být syntézou proletářské a avantgardní literatury,cílem zobrazení současný svět a revoluční perspektiva; vzor sovětské literatury

Ivan Olbracht (1882 – 1952)
– prozaik (sociální tematika)
– levicově orientovaný politik, publicista
– syn Antala Staška
– V Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), vězněn (próza s prvky reportáže Zamřížované zrcadlo)
– povídky O zlých samotářích – vyděděnci společnosti, osamělí jedinci v odboji proti nespravedlivosti (tulák, kočovník, komediant); živí se způsobem společensky neuznávaným; individualisté proti své vůli, touha po svobodě (např. povídka Bratr Žak)
– psychologický román Žalář nejtemnější o chorobné žárlivosti a sobectví slepce (komisař Mach), ztráta kontaktu se světem, nedůvěra k nejbližším, tyranství kritika měšťáckého individualismu
– román Podivné přátelství herce Jesenia konfrontace dvou herců – Jan Veselý x Jiří Jesenius; kontrast romantické a realistické koncepce zájem o Podkarpatskou Rus b civilizací nedotčená krásná země, prastarý vztah lidí k přírodě
– reportáže Země beze jména, rozšířeny pod názvem Hory a staletí
– baladický román Nikola Šuhaj loupežník z konce světové války a poválečných let; vesnice Koločava;
– román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus) po svobodě (v očích venkovanů přerůstá v bájeslovnou přírodní sílu)
– osobitá kompozice: propojení legendy se skutečnosti, prolínání lyrické a epické roviny, přírodní scenérie, psychologie postav; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti
– básnický jazyk – zvláštní slovní spojení, úspornost výrazu, obrazný jazyk i archaické a knižní prostředky, biblické výrazy, hebrejská slova
– soubor 3 povídek Golet v údolí (golet = židovská osada) – svět ortodoxních Židů
– vytříbený básnický styl a jazyk prózy, vypravěčské umění