Osvobozené divadlo
V roce 1938 bylo divadlo definitivně uzavřeno. Poslední hrou byla Pěst na oko.Voskovec, Werich a Ježek odjíždějí do Ameriky, kde Ježek umírá. V + W se po válce vrací zpět, ale Voskovec se po roce 1948 vrací zpět do Ameriky. Nějakou dobu hrál Werich s Horníčkem v divadle ABC, ale po čase se rozcházejí a Werich je jen filmovým umělcem.
Osvobozené divadlo bylo divadlem autorským. Vlastní hry, známé převzaté téma zpracované volně s nadsázkou. Hrály se tady jen hry V+W. Vytvořili dvojici postav, na jejichž improvizacích, slovní komice a písních byl kus postaven. Tuto dvojici vytvářel vždy W + V. Zpočátku to byli neutrálové, kteří na počátku zápasili s nepochopitelnou skutečností, postupně se proměňovali v činorodé, výrazně angažované představitele lidových vrstev, až se stali reprezentanty kolektivní tvořivé síly.
Celé hry jsou založeny na této dvojici, předscénách neboli forbínách a politických písních.
Forbíny – byly to improvizované vstupy V+W na jeviště a jejich dialogy, zejména v době, kdy se měnily kulisy.
Písně sehrály roli politickou i v době, když už dokonce divadlo nesmělo hrát např. Stonožka, Svět patří nám, Šaty dělají člověka, Kat a blázen, Svět patří nám, Evropa volá.
Písně byly shrnuty v knize Klobouk v křoví s doprovodným textem J. Voskovce.
O hudbu se staral Jaroslav Ježek, zaváděl do představení jazz a blues, jeho nejznámější skladbou je Blues tmavomodrých světel.
Spoluautorem písní byl Werich – součástí her, později závažné myšlenky, pochod, valz, blues, foxtrot; výjimečná jazyková stránka; komediální charakter („Pochod stoprocentních mužů“); lyrické písně („Život je jen náhoda“); satira – od 30. let útočnější, jasnější – proti fašismu, např. „Potopa“.