Přehled nářečí českého jazyka
Přehled nářečí českého jazyka
a) Nářečí (dialekty)
– místně a zeměpisně odlišené (odraz feudální rozdrobenosti);
– rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví, tvarosloví – v současné době se nářeční rozdíly stírají (jsou jen v mluvě starších, častěji na vesnici) pod vlivem školy, hromadných sdělovacích prostředků rozmachu dopravy a snadného pohybu obyvatel
– pozůstatky:
– v Čechách v okraj. oblastech (chodské, podkrkonošské nářečí)
– na Moravě zřetelnější rozdíly (větší vzdálenost od jazykového centra)
– oblast a hanácká (střední Morava)
– a moravskoslovenská (jihovýchodní Morava)
– lašská (severovýchodní Morava a Slezsko)
např.: česky hanácky moravskoslovensky lašsky
mouka móka múka muka
mlejn mlén mlýn mlyn
vozejk ozék vozík vozík
strejček stréček strýček stryk
b) vznik nadnářečních útvarů (interdialekt-větší oblasti společných nářečních znaků)
např. interdialekt hanácký, lašský
nejdůležitější je – na většině Čech i na Moravě, vyvíjí tlak i na spisovný jazyk
např. voleno, mlíko, dyby, ňák, s dětma, zlatej, pěkný knihy, mladejch lidí; bejt, piet, schvalujou, ouřad
