Literatura národního obrození

František Ladislav ČELAKOVSKÝ
Překladatel, zejména z literatury německé a anglické, náš první sběratel lidové slovesnosti.
OHLASY PÍSNÍ RUSKÝCH – inspiroval se ruskými bylinami (od slova bylo, bylina = rozsáhlý ep. zpěv, jehož hr. jsou lidoví bohatýři bojující s nepřáteli vlasti )
OHLASY PÍSNÍ ČESKÝCH – převládají lyrické b., na rozdíl od ep. Ohlasů písní ruských – rozdílný duch obou národů, rozdílná krajina i poezie. Toman a lesní panna (první č. balada) – Toman jede večer před sv. Janem ke své milé do myslivny na zásnuby, sestra mu dává radu na cestu, aby se nevracel Doubravou, Toman ale dostane košem a vrací se Doubravou, na jelenu sedí lesní panna, doprovází ho a utěšuje a odvádí jej k sobě domů, ráno se kůň vrátí sám
ohlas = umělecké dílo, které vzniklo na základě jiného díla, původně chtěl napsat ohlasy všech slovanských národů, ale napsal jen Ohlasy písní ruských a Ohlasy písní českých.
balada – žánr lyricko-epický, děj má tragický konec, často konflikt člověka s nadpřirozenými silami, pochmurný ráz

Obrozenci postrádali mezi staročeskými památkami takové, které by se vyrovnaly hrdinským eposům jiných národů Ve snaze zaplnit tuto mezeru vznikají lit. podvrhy (padělky):
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ – „nalezen“ ve Dvoře Králové, označen za památku z 13. stol., obsahuje lyrické a epické zpěvy a milostnou lyriku. objeven v roce 1817 Václavem Hankou (knihovník a archivář Českého muzea)– obsahuje 6 větších epických básní, 2 lyrickoepické skladby a 6 lyrických písní. Epické básně (např. Oldřich, Boleslav) čerpají z českých pověstí a historie, jsou oslavou vítězných bojů nad nepřáteli. Lyrické písně jsou milostné. RK byl přijat s nadšením.Stal se slavným i v cizině, i Dobrovský hájil jeho pravost
RUKOPIS ZELENOHORSKÝ – anonymně zaslán Národnímu muzeu, „nalezen“ na Zelené Hoře u Nepomuku, převážně skladby epické, měl představovat památku z 9.-10. století, obsahuje zlomek básně o staročeském sněmu kmetů a vladyků, skladbu Libušin soud – o sporu Chrudoše a Šťáhlava. Minulost byla vylíčena příliš idealizovaně, dílo vzbudilo podezření – Dobrovský označil za původce díla V. Hanku a Josefa Lindu
Oba rukopisy chtěly vypadat jako torza velkých sborníků. Měly ukazovat velikost a slávu národa v dávné minulosti, měly posílit národní sebevědomí.
Do 80. let 19. stol. trvaly spory o jejich pravost (obhajovali je např. Palacký, Šafařík X Dobrovský), nakonec byla dokázána jejich nepravost. v pol. 80. let skupinu profesorů UK (TGM, Gebauer, Vlček, Hostinský), přednesli nevyvratitelné důkazy o zfalšování.
Pravděpodobnými autory jsou Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, básníka sběratel, jazykovědec, znalec staroslověnštiny, staročeštiny, měl styky se zahr. slovanskými spis, pravděpodobný autor lyrických pasáží a Josef Linda – novinář a spisovatel, pravděpodobný autor ep. Částí, RKZ zůstaly jako památka NO, inspirovaly umělce (Zeyer, Mánes, Smetana )