Maturitní otázky 16. pokračování
Josef Svatopluk MACHAR
iniciátor a představitel České moderny, představitel realismu, autor Manifestu České moderny
útoky na Hálka i Čecha (rétoričnost a vlastenčení), svou kritičností se často dostával do opozice, individualista a skeptik (nejen k poměrům v R-U, ale i k českému národu)
* v Kolíně, syn mlynářského stárka, stud. v Praze, pak pracoval 30 let ve Vídni jako státní úředník. V době 1. republiky
se stal generálním inspektorem armády, později nebyl spokojen s vývojem ve státě, vzdal se svých funkcí a rozešel se i
s přítelem Masarykem, kritizoval pak politiku státu a poměry, stoupenec pravicové opozice
poezie měla být pravdivá, rozumová, bez uhlazenosti a estetického přikrašlování ( např. báseň Sloky literární ),
názor – poezie nesmí být služkou kramářů, musí být ZRCADLEM DOBY.
Machar nešetřil sarkasmem, psal polemiky i fejetony (ve stylu Nerudy a Havlíčka).
poetika je protikladná lumírovcům, odmítá verbalismus a vyumělkovanost
CONFITEOR I., II., III. ( z latin. vyznávám se) – první tři Macharovy knihy, lyrický deník moder. člověka, forma osobní
zpovědi, nevíra ke společenským ideálům, obviněn z pesimismu, nihilismu a amorality
Verš – prozaizovaný, úsporný, omezená metaforičnost, chudší rýmy, užívá i prvky hovorového jazyka.
ČTYŘI KNIHY SONETŮ – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. Sonet o sobě – individualismus, nelhostejnost,
charakterizuje smysl své tvorby
TRISTIUM VINDOBONA – sbírka politické poezie (Žalozpěvy z Vídně) – inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství,
kritika čes. politiky, skepse , vlastenectví
