Literatura doby husitské
Literatura doby husitské
Doba:
– Na konci 13. století vyvrcholila moc církve.
– Římští papežové se považují za vládce světe, vysocí duchovní hodnostáři soupeří o moc. Dochází k tzv. schizmatu = papežskému rozkolu (vláda dvou papežů – v Římě a v Avignonu – protestantské)
– Bohatí církevní hodnostáři nežijí v souladu s učením bible. Církev morálně upadá, vykořisťuje své poddané (desátky).
– Začínají se objevovat snahy o nápravu.
– Snahy vycházejí jednak z lidu (různé sekty), které žádají návrat k původním křest’anským ideálům především k chudobě a jednak z církve samotné, tedy od umučených příslušníků církve (ovlivněno názory anglického kazatele Jana Viklefa).
– Později se objevují také lidoví kazatelé, církevní moc je pronásleduje a mnozí končí na hranici jako kacíři.
– V Čechách na přelomu 14 a 15. století měla církev neomezenou moc. To vyvolávalo závist (šlechta, měšťanstv) a nenávist (lid): Církev vlastnila asi ½ půdy
– František z Assisi- snaha o reformu církve, zakládá řád Františkánů požadavek chudoby a tělesné práce
