Období laicizace literatury (poč. 13. do pol. 14. stol)
a) období laicizace literatury (poč. 13. do pol. 14. stol)
– období, kdy literaturu vytváří převážně laikové (=světské osoby) pro laiky
– ALEXANDREIDA- 14. stol, staročeský veršovaný epos o řeckém králi Alexandru (356- 323 př. n.l.)
rozsáhlá skladba, asi 9000 veršů, dochovala se 1/3 děl o A.V. vznikla celá řada, neznámý autor, vzdělanec, se opíral o některé z nich (podle latinské předlohy). Alexandr osiřel v dětství, příprava na roli panovníka a vojevůdce za výchovy Aristotelem , jeho výboje, smrt v Babylóně. Látka je přiblížena čes. čtenáři tak, že z A. je křesťanský král, jeho bojovníci rytíři, kteří v duchu křížových výprav táhnou proti nevěřícím Peršanům, někteří mají česká jména. Mísí se tématy historická a pohádková. Závěr- zamyšlení nad smyslem života, dokládá pravdivost rčení, že žádný strom neroste až do nebe.
Autor zvolil zvláštní formu průpovědí, obsahujících mravnostní naučení= gnómy. Básník využil Alex. tématu k tomu, aby vykreslil soudobé poměry za posledních Přemyslovců, nabádal královský dvůr, k tomu co je třeba dělat. (král= ochránce společen. řádu)
– DALIMILOVA KRONIKA- (14. stol), 1. česky psaná rýmovaná kronika.
Autor neznámý (jméno Dalimil bylo náhodné) asi šlechtic a vlastenec. Dílo má 106 kapitol, vypráví české dějiny od příchodu Čechů až po nástup Jana Lucemburského (do r. 1311), světové dějiny od potopy světa. Autor projevuje sympatie k českému lidu, staví se proti Němcům. Obsahuje pověsti např. O Libuši, O dívčí válce, o založení Prahy, o Oldřichovi a Boženě.
Vlastenecké cítění- silný vztah k českému národu, názor, že mu je blíž český sedlák než německý šlechtic
