Středověké evropské a orientální literatury

Středověké evropské a orientální literatury

1. evropská literatura (476 – 1453, 1492)
– po zániku Západořímské říše (roku 476) vzniká nový společenský řád – feudalismus
– středověk končí 1453 dobytím Cařihradu Turky, nebo 1492 objevením Ameriky
– feudální společnost je vybudovaná na hierarchickém uspořádaní principů osobní závislosti, v níž výše postavené vrstvy zajišťují vnitřní a vnější stabilitu společnosti a duchovní rozměr jejího života, vzhledem k hospodářským podmínkám však žijí z dávek poddaných tvořících naprostou většinu obyvatelstva)
– ve 4. století spojen Starý a Nový zákon a vznikla Bible; od 4. stol. je křesťanství státním náboženstvím
– křesťanský svět se rozdělil na východní (Byzanc, vliv řecké vzdělanosti) a na západní (vliv latinské vzdělanosti)
– římští biskupové se považují za vládce celého křesťanského světa  střety s císaři
– dogmata – základní pravdy ztvrzující křesťanské víry, smyslem života je najít vztah k Bohu
– rozdělení lidí do tříd – duchovní, páni a poddaní
– osobní život a zájmy jsou potlačeny
– legendy – vyprávění o životě světců ( nejčastěji o životě Ježíše a apoštolů)
náboženské dramata – výjevy z Bible předváděné v kostelech
modlitby
– vznik středověkých univerzit od 12. stol. (Sorbonna)
– scholastika – školní nauka, obhajování církevních dogmat, školy pouze pro muže učilo se pouze Trivium = čtení, psaní, počítání
– myšlení ovlivňovala patristika (obhajovala víru proti pohanům)
– centrem vzdělanosti se stávají kláštery  autoři byli většinou kněží
– románský sloh, gotický sloh
– BIBLE – Starý zákon (památka hebrejského písemnictví)
Nový zákon (křesťanská část bible) – obsahuje 4 evangelia – vyprávění o Kristově životě, jsou to
církevně kanonizované soubory řeckých apoštolských textů – Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo dál obsahuje epištoly – listy apoštolů věřícím Zjevení sv. Jana – spis o konci světa a posledním soudu (apokalypsa)