Další členění slovní zásoby:

Další členění slovní zásoby:
1) z hlediska slohové zabarvenosti
– největší část slovní zásoby je slohově neutrální (nezabarvená) = může se použít kdekoliv
– slova hovorová – původně patřila do nespisovné češtiny, slova byla často používaná a přešla do spisovných (koukat, pololetky)
– slova knižní – využívají se v umělecké, odborné literatuře a ve slavnostních projevech (dlít, arci, péci, …). Většinou infinitivy (dbáti, péci, líti, …)
– slova básnická = poetizmy – využívají se v umělecké literatuře. Doba rozkvětu básnických slov je 19. století -tvorba Vrchlického (oř, luna, modrojas, …)
– odborné výrazy = termínu – využívají se v odborné oblasti (destilace, časování, robot, …).
2) z hlediska citové zabarvenosti a historičnosti
– kladně citově zabarvená (maminečka, matička, …)
– záporně citově zabarvená – vulgarizmy (chrápat, …)
– historizmy – slova používaná v minulosti, zanikly však již v té dané době. Užívají se v historické četbě.
– neologizmy – slova nově vytvořená, které se ještě neužívají. (pálení – pábitel)
– archaizmy – zastaralé slovo. Už je pro něj jiný název, ale stále existuje.
– expresivní slova – silně citově zabarvená – kladně i záporně
3) z hlediska obraznosti
– nepřímá obrazná pojmenování:
– metafora – pojmenování na základě podobnosti – vznikají slova mnohoznačná (list, oko, hlava, …)
– homonymita – pojmenování tvarů mezi nimiž není podobnost (pila – nástroj, min. čas od píti)
– synekdocha – přenesení pojmenování z části na celek (Vrátil se pod rodnou střechu. = celý dům)
– antonyma – slova opačného významu;
– synonyma – slova stejného nebo podobného významu;
– homonyma – slova stejné podoby, ale vyjadřují různé skutečnosti