Česká próza mezi válkami III.

V 30. letech se prosazuje „katolická próza“ vyznačující se hlubokou vírou v Boha, k zemi a k historii českého baroka. Mezi tyto autory patří, mimo jiných, Jaroslav Durych a Jakub Deml.
Dílčích úspěchů a obliby dosáhla „psychologická próza“. Popisuje osudy lidí v tehdejší společnosti. Proměny jejich vědomí a myšlení. Vliv společnosti na jejich myšlení. (Havlíček, Glazarová).
Nejvýznamnějším proudem meziválečného období je určitě směr „demokratické prózy“ v čele se jeho největším představitelem Karlem Čapkem. Dílo Karla Čapka obsahuje široké spektrum témat. Zabývá se tématem války a fašismu. Zároveň píše fejetony a pohádky. Čapek se zabýval také filozofií a noetikou (trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život). Čapek jako utopista stvořil několik dramat, kterými varuje lidstvo před hrozícím nebezpečím další války, nebezpečnými vynálezy a lidským fanatismem. Obsáhl nejširší spektrum témat ze všech autorů této doby.
Bouřlivé události počátku 20. století předznamenaly ještě bouřlivější vývoj příštích let. Je třeba poznamenat, že ve výsledcích I. světové války jsou založeny základy pro válku druhou, která byla pro lidstvo stejně překvapující jako ta první. Zážitky a vzpomínky z první světové války zanechaly v lidech pocity strachu a nejistoty, které přeměnily jejich žebříček hodnot. Postupem času se svět vrátil k normálnímu životu, ale ne na dlouho. Již za 21 let po utichnutí první světové války se rozhořela druhá, která málem zapříčinila vznik III. světové války. Bohužel historie a vývoj současné společnosti mě nutí pohlížet na svět pesimisticky a počítat s jeho špatným koncem.

Martin Samek