Antická literatura II
b) Období attické (od 5. do 4. st. př. n. L)
– je to vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén
– v této době vznikla řecké drama – vyvinulo s z obřadních her na oslavu boha Dionýsa – nejprve jeden herec doprovázený sborem, později 2 až 3 herci
– tvořily se hry tragické i komické
– tragédie
– Aischifos
– Elektra (Orestes je povinen pomstít smrt otce. Agamemnona, to znamená zabít svou matku, která ho zavraždila)
– Sofoklés
– Antígona (Antigana plní mravní příkaz a pohřbí svého bratra Polyneika, přestože je to výslovně zakázáno a je odsouzena ke kruté smrti)
– Král Oidipus (hlavní hrdina je trestán za vinu, že nevědomky zavraždil svého otce a oženil se svou matkou)
– Euripidés
– zaujímá kritický postoj k mýtu a tvoří na téma lásky a psychologie ženy
– Médea, Elektra a Orestes
Kompozice Antické tragédie:
– expozice – uvedení do tématu
– kolize – zápletka
– krize – vyvrcholení
– peripetie – zvrat
– katastrofa – tragický závěr
Znaky Antické tragédie:
– čerpá z mytologie
– hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
– jsou tvořeny ve veršované podobě
– jednota času, děje a místa (Aristoteles)
– děj se nečlení na dějství
– spojení zpěvu, tance a mluveného slova
Obsah Médei: původně Barbarka, kouzelnice. Médea uprchla s Řekem Iasonem. Aby oklamala otce, zabila na útěku z Kolchidy svého bratra, a když byla později opuštěna i Iasonem (oženil se s dcerou korintského krále), zabíjí i své dvě děti.
Eurípidés však zobrazuje Médeu jako trpící ženu a její čin jako krajní zoufalství (vyvolané zradou Iasona).