Významné osobnosti české oficiální, exilové a samizdatové literatury v letech 1968 – 1989 a literatury současné
Milan KUNDERA
spisovatel světového formátu, k němuž se česká literatura hrdě hlásí, zatímco on se hlásí k evropanství; básník, dramatik a prozaik, syn Ludvíka Kundery
narodil se v Brně, zde též maturoval, studoval FF UK, nakonec dokončil Filmovou fakultu AMU v r. 1958 – zde pak přednášel světovou literaturu
1970 ztratil zaměstnání, r. 1975 se stal hostujícím profesorem na fr. univerzitě v Rennes
1979 byl zbaven českého občanství, francouzské získal 1981, dnes žije v Paříži
jeho díla získala řadu literárních ocenění, jsou překládána do mnoha světových jazyků; některé romány jsou napsány ve francouzštině a pak přeloženy do češtiny
je řazen k postmoderním autorům – jeho romány se staví do opozice proti klasickému chápání románu v popředí s příběhem – pro Kunderu jsou tu příběhy proto, aby jimi autor dokládal své myšlenky, aby rozmlouval se čtenářem, nikoliv aby se jimi dokládalo cokoli o životě hrdinů; autor filozofuje, zajímají ho více myšlenky než postavy, úvahy o životě více než snaha tento život napodobit; román má zachytit mnohoznačnost a relativitu každého lidského života teoretický esej UMĚNÍ ROMÁNU
próza: obrovský ohlas měly tři soubory povídek (celkem 10) s NÁZVY SMĚŠNÉ LÁSKY, DRUHÝ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK a TŘETÍ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK – jsou to mistrně napsané povídky na téma odlidštěnosti milostných vztahů, s nimiž se chladnokrevně kalkuluje; vždy je překročena hranice, kdy se pouhý žert mění v tragikomický či tragický závěr (situace se vymkne z rukou); typický je sarkasmus, humor, ironie, erotika; např. povídky Falešný autostop, Já truchlivý bůh, Nikdo se nebude smát …; řada z nich byla zfilmována
prvním románem byl ŽERT – vypravěčem je Ludvík Jahn, který se po letech vrací do rodného moravského města, aby se pomstil strůjci řady utrpení v jeho životě, docentu Pavlu Zemánkovi, dřívějšímu svazákovi, tím, že mu svede manželku; vše začíná nevinným žertem – Ludvík posílá jedné dívce – svazačce – pohlednici s provokativním textem: „Optimismus je opium lidstva. zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ Za tento text je vyloučen svazáckou organizací ze studií, skončí jako tzv. pétépák, hroutí se mu jeho život. Po letech se Jahn chce mstít, ale vše dopadá úplně jinak; tato kniha je dokumentem o 50. letech, o vztazích mezi generacemi; kniha má přísnou kompozici, kdy je jedna skutečnost nazírána z úhlu 4 postav – jsou tak konfrontovány jejich ostře se odlišující názory
