VÝVOJ SATIRY V ČESKÉ LITERATUŘE
Karel Havlíček Borovský
nejvýznamnější český novinář v pol. 19. st., pocházel z Borové u Přibyslavi, začal studovat v kněžském semináři, studium ho ale nebavilo a byl z něho vyloučen, na Šafaříkovo doporučení odjel do Ruska, kde působil jako vychovatel, zpočátku poměry v Rusku obdivoval, později kritizoval, na základě jeho pobytu v Rusku napsal soubor vzpomínek, fejetonů a postřehů z Ruska pod názvem Obrazy z Rus, po návratu do Čech působil v několika novinách – Pražské noviny s přílohou Česká včela, v Národních novinách a v politické revue Slovan, tyto noviny zpolitizoval, kromě kritických článků, uveřejňoval v nich epigramy – krátké satirické verše, kritizoval v nich zejména rakouskou vládu, Bachův absolutismus, v posledních letech svého života pobýval ve vyhnanství v tyrolském Brixenu, zde napsal své nejvýznamnější básnické skladby
Tyrolské elegie
popisuje v ní cestu do Brixenu a pobyt v Tyrolsku
Křest svatého Vladimíra
kritizuje v ní carskou vládu, objevují se v ní rusismy
Král Lávra
král Lávra se nechal stříhat jen jednou do roka a holiče nechal vždy popravit, jednou čekala na holiče matka a prosila krále, aby ho nechal žít, nechal ho žít pod podmínkou, že toto tajemství nesmí nikomu říct, král měl totiž oslí uši, holič šel tajemství říct staré vrbě, ze které si potom basista vzal kolíček, a když začal hrát, basa hrála, že král má oslí uši, král nechal basistu vyvést, všichni věděli, že král má oslí uši, ale naučil se s tím žít
