Vývoj české literatury v exilu a samizdatu
Exil a samizdat po roce 1968
– na undergroundovou linii 50. let, kterou představoval Egon Bondy, navazuje svou tvorbou Ivan Martin Jirous zvaný Magor
– patřil k prvním signatářům Charty 77
– byl uměleckým vedoucím rockové skupiny The Plastic People Of The Universe
(d plastyk pípl of d junivers)
– za pobuřování, vydávání samizdatového časopisu a za výtržnictví byl často ve vězení
– většina jeho básní zůstala v rukopisech a byla známa jen úzkému okruhu jeho přátel
– až v Mnichově vyšel soubor jeho veršů Magorovy labutí písně
– v exilu a samizdatu musel svá díla v tomto období vydávat i Jaroslav Seifert, např. vzpomínkovou prózu Všecky krásy světa
– výraznými osobnostmi exilu byli písničkáři, mezi nejvýznamnější patřil zejména Karel Kryl – stal se symbolem okupačního odporu, hlavně písní Bratříčku, zavírej vrátka, působil i jako pracovník americké rozhlasové stanice Svobodná Evropa
– písničkáři zaujímali významné místo i v oficiální a ineditní literatuře, stáli vždy na hraně, byli zakazováni a režimu byli vyloženě trnem v oku, protože měli velký vliv na širokou veřejnost
– k nejznámějším patřil Jarek Nohavica, Pavel Dobeš, …
