Téma Karla Hynka Máchy, básníka, který miloval svou vlast

4. Téma Karla Hynka Máchy, básníka, který miloval svou vlast

– roku 1938 byly exhumovány básníkovy ostatky na litoměřickém hřbitově, převezeny do Prahy a v květnu 1939 slavnostně uloženy na vyšehradském hřbitově
– tento druhý Máchův pohřeb se stal příležitostí k celonárodní manifestaci
– byly napsány mnohé verše k této slavnostní příležitosti, např. Vítězslav Nezval – Óda na návrat Karla Hynka Máchy

Velmi výraznou básnickou osobností doby okupační byl

Jiří Orten ( vlastním jménem Jiří Ohrenstein )

– byl židovského původu, proto byl též rasově diskriminován, vyloučen z pražské konzervatoře a nucen publikovat pod cizími jmény
– zemřel v době okupace pod koly německé sanitky
– jeho poezie se vlivem událostí stávala bezútěšnou, pesimistickou

Dílo:
1. básnická sbírka Cesta k mrazu
– ovlivněno nástupem fašismu – smutná, pesimistická)

2. básnická sbírka Ohnice
– vydáno posmrtně

Báseň naděje

A táhnou tudy vrány, táhnou hejna zmijí
a táhne tudy píseň, kterou ďas má rád.
Ty běžíš za nimi, utíkáš kalvárií.
Je velmi pozdní čas. Otvírá ústa zrad.

Na vyvrácených patnících se usadili ďábli.
Přesmutně střečkují a hřmotí kopyty.
Ach, kdepak zimy jsou, v kterých jsme sladce zábli,
když sklenice všechny už byly dopity!
Ó kalvárie má, kdy kříž se zazelená?
Já budu jeho plod, já budu jeho štít,
já budu jeho krev, já budu jeho žena,
já budu paprsek, jejž tma smí zachytit.

Ať crčí lijavec, ať zahlazuje stopy
mé cesty poslední, ať bouře česá zem,
ať hory menší jsou, než byly za potopy,
je ještě láska v nás pod strašným obrazem!