Světová próza 1.poloviny 20.století

ANGLIE
James JOYCE (1882 – 1941)
– traumatický vztah k rodině, náboženství, rodnému Irsku, prototyp evropského člověka
– narozen v Dublinu
– na svém posledním díle pracoval jako slepý
– „Dubliňané“ – soubor povídek
– „Portrét umělce v jinošských letech“ – léta dospívání autobiografického hrdiny Štěpána, forma deníku, proud vědomí
– „Odysseus“ – odkaz na slavného Odyssea putování Blooma je paralelou mytologické pouti Odyssea z Tróje to co Odysseus prožíval 20 let, tak to Bloom zažívá ve svém vědomí a podvědomí během jednoho dne syrový záznam všedních životních úkonů postav a necenzurovaný tok jejich myšlenek originální je i formální podoba románu – 18 kapitol je tématicky vázáno k epizodám Homérovy Odyssey, jednotlivé kapitoly jsou výrazně odlišeny nejen místem a dobou děje, ale i zvláštními literárními styly (vyprávění, monolog, katechismus – zpověď, …), každá kapitola má symbolickou barvu, symbolickou část lidského těla mnohoznačnost, složitá symbolika, každé další čtení přináší nový úhel pohledu
– „Oplakávání Finnegera“ – experiment o vytvoření univerzálního souboru mýtů lidské kultury

Virginie WOOLFOVÁ (1882 – 1941)
– její próza vycházela z impresionistického malířství
– bohémka, holdovala alkoholu  deprese  sebevražda
– poválečná vlna tzv. nového románu
– proud vědomí, asociace, vnitřní monology postav
– „K majáku“ – netradiční prostředky, portrét ženy, jako nositelky harmonie, tráví prázdniny u moře, hledá smyslu života
– „Mezi akty“ – vztahy skupiny přátel, proud vědomí
– „Orlando“ – hlavní hrdina žije 4 století až do přítomnosti, v průběhu se mění z muže na emancipovanou ženu
– „Flush“ – o životě psa paní Browningové a životě básnířky Browningové