Světová próza 1.poloviny 20.století

Anatole FRANCE (1844 –1924)
– rozsáhlé vzdělání získal četbou (jeho otec byl knihkupec)
– byl nakladatelský lektor, knihovník, literární kritik
– sympatizoval se socialistickým hnutím
– v roce 1921 získal Nobelovu cenu
– zapojen do Dreyfussovy aféry – zastával se ho spolu se Zolou
– proslul jako autor povídek s historickými i současnými náměty s výrazným filozofickým podtextem, psal i eseje o významných osobnostech (Stendhal, Rabelais) a je taky autorem divadelních her
– jeho dílo vyniká náročností, myšlenkovou bohatostí, využívá různých formálních postupů (mýtů, legend, kronik, …)
– „Bohové žízní“ – období Francouzské revoluce hrdina je chudý a naivní malíř, který se proměňuje ve fanatického zastánce revolučního teroru, udává své přátele i příbuzné a i před svou popravou je přesvědčen o své pravdě ukazuje na škodlivost fanatismu a dogmatismu
– „Historie našich dnů“ – tetralogie, v níž líčí zpátečnictví a měšťácké pokrytectví ve Francii
– „Ostrov tučňáků“ – parodie na francouzské dějiny příběh začíná přijetím tučňáka do lidské společnosti, poté co byl omylem pokřtěn, pak sledujeme osudy tučňáka od středověku až po zánik celé společnosti

Francois MAURIAC (1885 – 1970)
– získal Nobelovu cenu
– jeho romány jsou katolicky orientované
– tématem jeho rozsáhlého díla jsou nejčastěji rodinné konflikty mezi mužem a ženou, jedincem a rodinou, člověkem a vírou, v níž se hledá východisko a jistota
– „Klubko zmijí“ – zpověď muže, který smrtí bilancuje svůj život úspěšného advokáta, za svůj postoj lakomce a tyrana zaplatil osamocením a citovou prázdnotou, pokřivené vztahy v rodině a pokrytecká víra v Boha vedly k popření jakýchkoliv citových vztahů a projevů, teprve při životním bilancování dochází k tomu, že pravá víra je synonymem pro lásku a dobro, umírá usmířen s Bohem román končí dopisy rodinných příslušníků, které svědčí o tom, že jeho zpověď přiměla k zamyšlení i ostatní členy rodiny