Světová próza 1.poloviny 20.století
– mnoho uměleckých směrů :
vitalismus – oslava života, obyčejné věci, lidská existence
civilismus – obdiv moderního života, oslava lidské práce (Neumann, Whitman)
expresionismus – důraz na duševno – inspirace, protiválečný, proti moderní společnosti a sociálním vrstvám
výtvarné umění – navazuje na impresionismus a naturalismus, deformace skutečnosti, ostré barvy, vystupňovaná dramatičnost, vyjádření obav o osud člověka, duševní pocity, děs a hrůza z násilí a válek, zoufalství, …. P. Gaugin, E. Munch, V. van Gogh, J. Ensor a Die Brücke
literatura – nepravdivé zobrazení skutečnosti, pocity člověka, citové vztahy, lidská psychika (katastrofy), projevil se zejména v Německu G. Benn „Soumrak lidstva“ – antopologie poezie češi – L. Blatný, Klíma, Weiner, Weis, Vančura „Pole orná a válečná“
futurismus – vznikl jako anarchistická revolta proti normám, konvencím a hodnotám soudobé společnosti a dosavadního umění, hlavně v poezii a výtvarném umění, obdivuje a směřuje k budoucnosti, pohrdá minulostí, zobrazení světa v pohybu, který je zachycen rozložený do fází, obdiv k válce (nastolení nových hodnot a zničení minulosti), prosazuje kult síly a činu, snaha vytvořit umění, které by odpovídalo ruchu a tempu té doby, teorie „osvobozených slov“ – snaha o dynamiku verše, kladení podstatných jmen náhodně, slovesa pouze v infinitivu, přídavná jména jsou odstraněna stejně jako interpunkce, básnický slovník obohacen o slova nepoetická, rychlost pohybu, grafické podoby básní F. Marinetti – zakladatel „Osvobozená slova“ 1909 – manifest futurismu ospravedlňoval a oslavoval nacionalismus (přátel Mussoliniho)