Rozvoj dramatické tvorby a podíl českého divadla na národním a kulturním životě do konce 19. století
– Josef Kajetán TYL
– za něj dosáhlo svého vrcholu obrozenecké divadlo
– Klicperův žák
– psal zejména hry ze současnosti, které často obsahovaly sociální kritiku (Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera)
– z jeho veseloher se stala populární Fidlovačka aneb žádny hněv a žádná rvačka, která obsahovala budoucí českou hymnu, kterou zpíval slepý houslista (zhudebnil František Škroup)
– pohádkové báchorky – Strakonický dudák aneb hody divých žen Lesní panna aneb cesta do Ameriky
– historické hry – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
2. polovina 19. století
– snaha o vybudování stálého českého divadla 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (dnes součástí zadního traktu Národního divadla) prvním představením byla Hálkova historická tragédie Král Vukašín
– pro nedostatek dobrých českých dramatiků se však hlavně hrály konverzační komedie cizích autorů 1864 cyklus Shakespearových her
– mezi významné hry 70. let patří Služebník svého pána od Františka Věnceslava Jeřábka dále třeba historické veselohry Emanuela Bozděcha Zkouška státníkova, Světa pán v županu
– 1868 položen základní kámen Národního divadla
– 1881 dostavěno a slavnostně otevřeno Smetanovou Libuší téhož roku vyhořelo
– 1883 znovu otevřeno opět Libuší
– generace Národního divadla – lidé, kteří se zasloužili o výzdobu ND
– malíři : Mikoláš Aleš František Ženíšek Václav Brožík Vojtěch Hynais
– sochaři : Josef Václav Myslbek Bohuslav Snirch