Moderní umělecké směry přelomu 19. a 20. století

ANTONÍN SOVA

– ve svých básnických sbírkách z konce 19. století se silně přiklání k impresionismu
– říká se mu též „básník české krajiny“, protože svou poezií opěvuje rodný kraj – jižní Čechy a vůbec celou českou krajinu
– pro jeho impresionistické období jsou charakteristické 2 sbírky:

o Květy intimních nálad
 sbírka přírodní lyriky
 obsahová stránka je zatlačena do pozadí, básně jsou neurčité, jsou zde vyjádřeny pocity hmatové, sluchové i zrakové
 v popředí je nálada a zachycení okamžiku
 např. báseň Poledne u obory

Poledne u obory
V polosnění u potoka u schýlených větví břízy
ležím, hledím, kterak listím šípy slunce travou mizí,
nad hlavou bzuk hmyzu roste a zas hasne, mdlí a ztichá,
skalní vrabec krouží vzduchem, tráva v bahně louky vzdychá.
Ostřejší jsou světla, stíny zmizely, i drobné stopy
v luční stezce křivolaké ve své zlato slunce topí.
V oboře stín srn se kmitl, v doubí naslouchavě stanul,
z hloubi lesním tichým echem sekyr zvuk jak vítr svanul.
Zas to chvíli naříkalo, povídalo, zaplakalo …
Polední co kolébavka slunce skráň mi ovívalo,
konejšivá tráva chladná plaše hnula svými trsy,
zvlnila se, rozčeřila, jako ve snu dívčí prsy …

o Z mého kraje
 opět sbírka přírodní lyriky
 opěvuje jižní Čechy
 např. básně Rybníky, Olše

– od počátku 20. století se Sovova lyrika mění, autor je ovlivněn symbolismem
– opouští lyriku přírodní, přiklání se k milostné a osobní, poezie je smutnější, autor se cítí osamocen
– pro toto symbolistické období je charakteristická sbírka: