Moderní básnické směry přelomu 19. a 20. století v české literatuře

Moderní básnické směry
přelomu 19. a 20. století v české literatuře

CHARAKTERISTIKA DOBY: prohlubování společenské a politické krize, kultura se rozchází s vládnoucí třídou ( smutek, osamění ), mladá generace vstupuje do života bez ideálů, pouze s programem negace a anarchismu,
česká literatura ovlivněna proudy moderního umění v poezii = generace 90. let – bouří se x lumírovcům za napodobování, realistům za přirozenost a suchopádnost , zejména proti „mlhavosti a napodobivosti“ i proti realismu (=přízemnost)
velké množství polemik a sporů, vznik a zánik různých lit. skupin ( Česká moderna, Buřiči, Česká dekadence, Katolická moderna )

GENERAČNÍ SPORY: např. mezi Herbenovým čas. Čas a Šaldou, který prosazoval moderní směry v lit. (stať „Syntetism v novém umění“ 1892)
napadání Vrchlického a Hálka, vyzdvižen Neruda (Machar Hálka prohlásil za druhořadého autora a upřednostnil Nerudu, na obranu Hálka vystoupil Vrchlický)
1884 pol. proces s Omladinou (radikál. mládež kolem čas. Omladina a Pokrokové listy) – odsouzeno 68 osob (zrádce Mrva), mezi nimi i Neumann (vězení Bory, zde začal psát)
Hnutí realistů – T.G.M., reformistické snahy, odmítal revoluci, změn má být dosaženo postupnými přeměnami, publikovali v čas. Čas (Masaryk – „Česká otázka“, „Naše nynější krize“)
boje kolem díla Zoly – konzervativci odmítali (kritika zejména bilogismu a determinismu- lidské jednání je ovlivňováno pudy a prostředím)
spory o RKZ (Gebauer „Potřeba dalších zkoušek RKZ“ 1886)