Literatura doby husitské a předhusitské
Literatura doby husitské a předhusitské
Jedná se o období od počátku (doba Jana Husa) do 70. let 15. století (konec vlády Jiřího z Poděbrad). Církev je kritizována za hromadění majetku, morální úpadek a vnitřní rozpory, které vyvrcholily v papežském schizmatu.
V českých zemích se tyto rozpory vyhrotily za vlády Václava IV. Nejznámějším kritikem byl Jan Hus, avšak i před ním působili v Čechách kazatelé a reformátoři. Byli to například Konrád Waldhauser (kázal německy), Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova.
Nejvýznamnější z nich byl Tomáš Štítný ze Štítného (okolo 1333 – 1401/9).
Byl zchudlý zeman, který původně psal jen pro své děti, později i pro širší čtenářstvo. Studoval na pražském učení, avšak nedosáhl universitní hodnosti. Oženil se a měl několik dětí. Psal traktáty, což jsou učená podrobná pojednání typická pro středověké náboženské úvahy.
DÍLO – Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – soubor traktátů
– Řeči besední – věroučné dílo, které psal původně pro své děti a zpracoval je ve formě otázek a odpovědí.
– Řeči nedělní a sváteční – vybrané úvahy na motivy evangelia.
– Knížky o šašiech – zpracované podle latinské předlohy, autor se zabývá otázkou mezilidských vztahů, používá pravidel šachové hry, aby ukázal ideální chování všech společenských vrstev. Alegorie.
