Jazyková norma a kodifikace. Jazyková kultura

Jazyková norma a kodifikace. Jazyková kultura

norma – uznávaný soubor návazných zvyklostí (př. společenské normy – způsob chování, zdravení, oblékání; technické normy, výkonnostní normy..)
jazyk – společensky uznávané, obecně přijaté konvenční znaky a pravidla jejich užívání
jazyková norma (zvyklost, konvence) – soubor uznávaných, ustálených jazykových prostředků mluvnických i slovních a závazných způsobů (pravidel) jejich užívání
– vytváří se postupně v dorozumívacím procesu
– týká se pravopisu, výslovnosti, tvarosloví
kodifikace – zpracování jazykové normy („uzákonění“)
– vystihuje normu, zachycuje, popisuje, vykládá ji a pečuje o ni
– slouží k poučení uživatelenutnost dodržovat ji
– podporuje vývojové tendence – uvádí dvojtvary, vývojové varianty
– kodifikace pravopisné normy – jednoznačná podrobná
výslovnostní normy – méně jednotná
tvaroslovné normy – volnější (dočasné vývojové varianty, dvojtvary)
Základní kodifikační příručky:
 pravidla českého pravopisu – obs. výklad pravopisných pravidel s příklady (úvod), pravopisný slovník (řazen abecedně, i příbuzná slova, výslovnost, tvary)
 mluvnice – obs. obecné poučení o jazyce, o všech částech gramatiky, o spisovné výslovnosti a pravopisu, o slohu; př. Česká mluvnice; Stručná mluvnice česká
 jazykový, výkladový slovník – obs. abecedně řazená slova(hesla) – heslový odstavec má výkladovou a příkladovou část, obs.všestranné poučení (pravopis, gramatika, význam, ..); př.Slovník spisovné češtiny(1svazek, opravené a doplněné vydání)- SSČ ; Slovník spisovného jazyka českého(8svazkový, nezměněné vydání) – SSJČ

Jazyková kultura
 je úroveň jazykového vyjadřování a péče o ně, kultivování jazyka
 je součástí kultury vůbec, vyplývá z potřeb společnosti (podléhá normám společ.chování)
 týká se všech stylů, užívání jazyka ve věc situacích
 řeč, jednání je projevem vlastností a charakteru člověka
 záleží na úrovni jazykovědy, ale i na jazykové praxi (=vyspělost uživatelů jazyka)
 jazyková výchova dána školní výchovou, kvalitní četbou, divadlem,…a záleží na snaze a odpovědnosti každého jedince
– projevuje se :
– v rovině jazyka = všechny možnosti a prostředky k dorozumívání pro uživatele; propracovanost jazyka; pečují o ní jazykovědci, bohemisté
– v rovině řeči = úroveň konkrétního dorozumívání, individuální projevy; pečují o ni uživatelé jazyka
– požadavky: jazyková správnost (pravopisu i výslovnosti, tvarosloví, skladby, slovní zásoby), vhodnost užití jazyk prostředků, slohová vytříbenost, jazyková a věcná přiměřenost (srozumitelnost a jasnost vyjádření), výstižnost vyjádření, působivost a přesvědčivost, pestrost jazykových prostředků a originalita autora