Česká poezie po r. 1945

Bohumil Hrabal – Slavnosti sněženek – pokr.
Styl vyprávění také doceňuje prostou a přirozenou krásou metafory, její konkrétnost, která už nemá nic z vlastnosti „křečovité krásy“. Metafory, čerpané z bedlivého
a pozorného zahledění do světa kolem nás, se stávají kvalitou Hrabalovy prózy („… Karel má krásné a tak husté a kučeravé vlasy, jako mají negři, kučeravý drátek za drátkem přilehlý k hlavě jako kučeravá přílba.“, „…a já jsem naslouchal, jaký krásný zvuk vydává jen tak prstem strhávaný lůj, suchý zvuk, jako když jdete čerstvým suchým sněhem zasypanou mrazivou dubinou, dubovým lese, když vaše šlépěje suše sviští a boty chrupají ve sněhem zasypaném dubovém listí…)
Pro Hrabala je také typická groteskně hyperbolická linie vyprávění, která vychází z konkrétní životní situace, která se liší od banality a pravděpodobnosti jen nepatrným posunutím úhlu pohledu („ a tam na začátku závodiště vystoupil spisovatel Gel a jeho mladá žena, a tu uviděl Nelse a mladá žena na ten kilometr zavolala, Nelsi! A Nels viděl, že to je jeho paní, ta, kterou miloval, a rozběhl se a zabral, aby byl tam co nejřív. Bratranec Heinrich měl vmotané kožené vodítko tak pevně kolem zápěstí, že nejdříve utíkal, pak Nels zabral a bratranec letěl vzduchem jako prápor a Nels běžel kolem dvaceti stolků, kde sedělo sto a víc přísežných znalců psích ras a rodokmenů, a znalců psích předností a vad… a bratranec Heinrich, jak letěl nad těmi stoly, jednou rukou tažen za zápěstí, stačil, že zvedl švarcemberský klobouček a zdravil komisi psích soutěží… avšak komisaři byli zděšeni tím úkazem a předseda všech předsedů řekl pohoršeně, když kolem něho vzduchem proletěl bratranec Heinrich, tažený bernardýnem Nelsem: ,Hrůza! Dopoledne, a už opilí…´ A Nels zatím se položil na záda nabídl své paní svoje slabiny, svoje nejslabší místo, a bratranec Heinrich sundal švarcemberský klobouk a představil se: ,Heinrich Kocian, levoboček hraběte Lánského z Růže…´ a oprašoval si trávou a prachem zamazanou budu…“)